Alec Issigonis: Jak vzniklo Mini?

Na univerzitu vlastně nikdy nechodil a matematiku nazýval „nepřítelem každého kreativního lidského jedince“. Nic ho však nedokázalo nadchnout tak jako čistá technologie. A když byl o nějakém nápadu přesvědčený, nikdy nešetřil sil, ani nedělal žádné kompromisy. A skutečně, jeho nejslavnější nápad měl zanechat otisk na vývoji automobilů na dlouhá desetiletí: původní MINI. 18. listopadu 2006 by Sir Alexander Arnold Constantine Issigonis oslavil své 100. narozeniny. Silné zaujetí pro technologii a stroje zdědil po svém otci: krátce před koncem století provozoval tento Angličan s řeckým původem firmu s námořními motory v přímořském přístavu Smyrna, který je dnes známý pod jménem Izmir. Alexander – zkráceně Alec – se nechal inspirovat těmito technologickými vymoženostmi a vším ostatním, co ve firmě pozoroval, a brzy se začal velmi zajímat zejména o železnice a parní motory. Uprostřed hektického období spojeného se založením Turecka v jeho moderní podobě byla jeho rodina nucena uprchnout v roce 1922 na Maltu. Alecův otec na tomto ostrově zemřel. Jeho matka potom chlapce odvezla do Anglie, kde si už o dva roky později mohl dovolit koupit své první auto: Singer s karoserií Weymann. V něm v roce 1925 absolvoval se svojí matkou cestu, při níž – jak později uvedl – zažil „nikdy nekončící sérii poruch“. Je zřejmé, že to byla zkušenost, na jakou se nezapomíná, zkušenost, která ho po návratu domů přiměla k tomu, že se přihlásil na tříletý kurz strojního inženýrství na Polytechnice Battersea v Londýně. Alecova zručnost a jeho nadšení pro kreslení a projektování stačily k tomu, aby spustily jeho averzi vůči teorii matematiky. To způsobilo, že jen tak tak složil závěrečnou zkoušku, ovšem bez nejmenší šance na pokračování ve studiu na Polytechnice v Battersea. Vyhlídky na další studia neměl, a tak začal Alec svoji profesionální kariéru jako technický projektant a obchodník v projekční kanceláři zaměřené na automobilové technologie v Londýně. Svůj první plat rychle investoval do vozu Austin Seven, auto upravil pro závodní použití a v březnu 1929 se postavil na start svého prvního závodu. V následujících letech trávil svůj volný čas vývojem vlastního monopostu, jehož vlastnosti z něj měly v budoucnu učinit slavného muže. Jeho vůz Lightweight Special byl drobný, extrémně lehký, ale z technického pohledu progresivní a velmi úspěšný. V roce 1934 se Issigonis připojil k projekčnímu týmu firmy Humber Ltd. v Coventry, kde pracoval na nezávislém zavěšení kol. Už o dva roky později ho na základě jeho dovedností a know-how ve vývoji podvozků najala firma Morris Motors. Během války neměl moc na vybranou, a tak pracoval na různých armádních vozidlech, čehož jako správný praktický muž zároveň využil pro testování a vývoj nových technologických řešení a konceptů. V roce 1941 Morris zahájil projekt Mosquito. Jednalo se o čtyřmístný vůz pro poválečné období. Navzdory katastrofálním podmínkám dokázal tým vedený Issigonisem, který byl už mezitím známým workoholikem, nejen vyrobit jízdní prototyp za pouhé tři roky, ale také vůz v roce 1948 začít vyrábět pod označením Morris Minor. Jednalo se o nejúspěšnější model automobilky v poválečné době. O čtyři roky později se firmy Morris a Austin Motor Company sloučily a vytvořily British Motor Corporation, kde už Issigonis neviděl žádnou perspektivu pro svoji kreativitu. Nastoupil tedy do automobilky Alvis, protože chtěl vyvinout výkonnou luxusní limuzínu. Tento projekt ale skončil kvůli nedostatku financí a BMC najala Issigonise v roce 1955 zpět jako zástupce technického ředitele v továrně Austin v Longbridge. Zde měl za úkol vyvinout tři nové modelové řady v segmentech malých vozů, střední třídy a výkonných luxusních modelů. Právě ty měly zajistit budoucnost tehdy největšího evropského výrobce automobilů. Navzdory svému mnohdy problematickému a autoritářskému vystupování dokázal Issigonis ustát tlak, který byl v době krize v Suezském průplavu kladen na vývoj nového malého vozu. Dokázal svůj tým doslova vybičovat k maximální výkonnosti, bez nejmenších kompromisů, na produkt samotný. A navzdory tomuto tlaku ho jeho zaměstnanci nejen respektovali, ale v mnoha případech se mezi nimi a Alecem Issigonisem jako jejich vzorem vyvinulo celoživotní přátelství. Výsledkem této soustředěné snahy bylo první MINI, uvedené na trh v roce 1959. O tři roky později ho následoval čtyřdveřový Morris 1100 ve střední třídě a v roce 1964 se objevil velký a prostorný Austin 1800. Velká kariéra završená rytířským titulem: Issigonisův životní úspěch. Obrovský úspěch modelu prvního MINI velmi rychle po celém světě proslavil také jeho „otce“. Issigonis však stále a znovu zdůrazňoval, že „já jsem MINI nevynalezl, já jsem ho navrhl“. V roce 1961 byl Alec Issigonis z pozice technického ředitele jmenován členem představenstva v Austin Motor Company, o dva roky později se stal členem představenstva v BMC. V roce 1967 se stal členem Královské společnosti (Royal Society), nejproslulejší výzkumné společnosti ve Velké Británii, a o další dva roky později pasovala královna autora vozu MINI na rytíře. Sir Alec Issigonis od té doby, co odešel do důchodu v roce 1971, pracoval pro firmu až do roku 1987 jako konzultant. O rok později 2. října zemřel krátce před svými 82. narozeninami. {imggallery 319}