Volvo S40 D5: Švédský express

Kdysi dávno motorističní novináři nazvali BMW Mnichovským expresem. Dlouho bývalo synonymem naftového supersportu právě BMW. To se ale nyní mění. Na scénu vstoupilo Volvo S40 D5, bravurní sportovní sedan, který se BMW vyrovná v jízdních vlastnostech. Jaký je sedan severských snů? To jsme pro vás zjišťovali v týdenním testu. V roce 1995 byl na evropský trh uveden zbrusu nový sedan S40 a kombi V40, které ve výrobě nahradily model 450. Vyráběly se v nizozemské továrně NedCar jako joint-venture s Mitsubishi, které na stejném základě vyrábělo neméně zajímavý model Carisma. Ačkoliv se jednalo o stejný základ, obě auta byla hodně odlišná, konkrétně z 5 000 dílů měla 4 000 rozdílných. V roce 2000 prošly oba modely faceliftem. V roce 2004 prošel model redesignem a především dostal zbrusu nový podvozek, který je v rámci koncernu Ford společný s Fordem Focus a C-Max nebo Mazdou 3. V40 se tehdy přejmenovalo na V50 a nebyla to špatná volba. První dojem Mohutná příď evokuje svou dravostí právě BMW a vzdáleně také Mitsubishi Galant. Samozřejmě, že typický gril patří Volvu, ale agresivita je na Volvo nevídaná. Ve spojení s agresivní červenou barvou a spoilery dává esčtyřicítka náležitě vědět: Jsem zde! Boční profil prozrazuje kompaktní rozměry a především fakt, že S40 je postavena na podvozku Fordu Focus. Vynikající podvozek v kombinaci se slušivým kabátem míří přesně na ty řidiče, kteří ještě nedávno snili o trojkovém BMW. Teď dostali dvě auta na výběr. Je čas zvolit si jedno z nich... Rozměrné přední dveře umožňují pohodlné nastupování, u zadních dveří se musíte naučit cvik, jak se dovnitř a především ven elegantně dostat. Pasažéři na předních sedadlech mají dostatek místa, srovnatelný s BMW trojkové řady. Na zadních sedadlech je místa o něco méně. Nízko posazená sportovní sedadla mají vynikající ergonomii a příjemnou potahovou látku. Rozmístění ovládacích prvků je intuitivní a Volvo je díky tomu na špici automobilové ergonomie. Rozměrný zavazadelník je díky dvojitému dnu mělký. Po stranách nabízí úložné prostory pod úrovni podlahy. Odkrytím krytu podlahy se dostaneme k rezervnímu kolu a nářadí. Kokpit stíhačky Pohodlná sedadla vás neunaví a pravá ruka brzy spočine na středové opěrce, která rovněž slouží jako box na drobné předměty a občerstvení. Výškově stavitelná sedadla v testovaném voze byla vybavena elektrickým ovládáním. Místo obvyklé kůže byl použit příjemnější syntetický materiál, který i v parných dnech lépe větrá. Potahová látka byla vyvedena ve dvou odstínech šedi. Luxusní kokpit doplňuje perfektní audiosoustava Volvo s CD přehrávačem. Vůz byl navíc vybaven elektronickém klíčem bez klasických zoubků, který se ovšem klasicky zasouvá do elektronického zámku na palubní desce. Pokud by se vám vybila baterie, skrývá v sobě integrovaný hliníkový zámek dveří řidiče, kterým lze vůz otevřít. Palubní deska zaujme pěkným detailem. Nejen, že je z měkkých plastů, ale středový tunel v imitaci kořenového dřeva je předsunut před středovým sloupkem., což vypadá hezky a navíc vytváří praktickou přihrádku za tímto panelem. Klimatizace je přirozeně seversky dokonalá.

D5 jako M5 na naftu

Pod kapotou je uložen celohliníkový vznětový pětiválec o objemu 2 400 ccm s výkonem 132kW (180 koní) při 4 000 ot./min. Motor disponuje točivým momentem 350 Nm při 3 200 ot/min. Špičkový naftový agregát se uplatňuje ve všech modelových řadách značky Volvo a není to rozhodně na škodu. Pod kapotou S40 se přitom projevuje jako expres. Po sešlápnutí plynového pedálu následuje typická turboprodleva a poté vůz vystřelí ke sprintu. Přitom do 2 000 ot. / min je motor klidný a projevuje se jako typický naftový agregát. Většinu řidičů zajímá spotřeba. Ta je na tak velký motor poměrně nízká. Podle údajů výrobce by si pětiválec v kombinaci s automatickou převodovkou Gartronic měl vzít kombinovanou spotřebu 9,7 l/100 km. My jsme naměřili kombinovanou spotřebu 11,9 l/100 km při využívání všech možností motoru a vynikajícího podvozku. Při ekonomické jízdě není problém se dostat pod osm litrů na sto kilometrů. Přitom ve městě není problém jezdit za 6,9 / 100 km a po dálnici za 10 l / 100 km. Podvozek nic nepřekoná Vůz díky nízkému těžišti perfektně sedí a ve sportovních sedadlech máte zajištěn dokonalý kontakt s vozovkou. Vůz zvládá i ostré zatáčky s ostrým náklonem ven, což jsme se ještě s žádným jiným vozem netroufli. Jízdními vlastnostmi se nejvíce podobá trojkovému BMW. Nerovnosti na pražských vozovkách S40 bravurně zvládá. Nejlépe se cítí na dálnici. Vyjedete-li si do Německa, pak doporučujeme vyzkoušet maximum. Do 200 km/h vůz pružně zrychluje a Vy se cítíte, jako byste jeli stotřicítkou. Maximum se nám podařilo 230 km/h, ale Volvo by se dalo jistě říct i více. {imggallery 199}