Opel Meriva 1,6 16V: Variabilní miniMPV

Opel jako tradiční německý výrobce ve vlastnictví General Motors byl dlouho konzervativní značkou a zůstal jí v mnoha ohledech vlastně dodnes. Přesto se něco změnilo. Pryč jsou doby, kdy se modelové řady rozšiřovaly jen podle aktuálních novinek u konkurenčního Volkswagenu. Opel se vydal vlastní cestou zejména v oblasti MPV. A tak po velké Zafiře a miniaturní Agile přišlo v roce 2002 na svět kompaktní MPV Meriva. V roce 2005 se dočkala faceliftu. Opel o ní tvrdí, že je vhodným rodinným vozem pro mladé rodiny. Dokáže naplnit vysoké požadavky dnešních rodin? Konzervativní design Meriva zapadá svým střihem mezi ostatní modelu Opelu. Ostré hrany, designérský minimalismus a maximální funkčnost jsou pozitiva i negativa exteriéru malého MPV. Příď s typickou maskou Opelu nese chromovanou lištu uprostřed osazenou emblémem blesku. Přední světlomety s čirou optikou ctí hrany karosérie. Přední nárazník pak sáním vzduchu kopíruje tvar přední masky. Pěkným detailem jsou přední mlhovky vsazené do kruhových otvorů s chromovaným lemem. Tento detail zhodnocuje design vozu. Pohled zboku prozrazuje ostré zkosení předního skla a kulatější profil, než by šlo očekávat podle přídi. Rozměrné boční prosklení překvapí zejména výrazným trojúhelníkovým okenm v A sloupku. Dalším výrazným detailem jsou zdůrazněné lemy blatníků, ve kterých se skrývají patnáctipalcová litá kola. Meriva přitom obouvá pneumatiky 185/60, která jsou dobrým kompromisem mezi komfortem pro posádku a jízdními vlastnostmi. Zadní partie vozu je kombinací prvků větší Merivy a kompaktní Corsy, ze které Meriva vychází. Zadní sdružené svítilny s čirou optikou a průhledným krytem zaujmou tmavým stínováním. Mlhovky jsou přitom odděleny od sdružených svítilen plastovým krytem v barvě karosérie. Výklopná záď nese znak Opelu, nákladová hrana pod ním má pryžový kryt proti oděru. Komfort pro čtyři Po otevření předních dveří ihned poznáte Corsu předchozí generace. Tolik typická palubní deska a ostatní díly karosérie nezapřou, že u kolébky Merivy stál právě evropský bestseller Corsa. Palubní deska se nese v duchu jednoduchosti a dost se tak podobá palubním deskám nižších modelových tříd u Volkswagenu. Hranatá strohost ve spojení s kvalitními tvrdšími plasty je doplněna jednoduchou imitací hliníkové lišty v horní části palubní desky. Klasické kapličce s analogovými přístroji sekunduje strohý tříramenný volant z Corsy s pěkně vyvedeným znakem a praktickými ovladači audiosoustavy. Po zkušenostech s luxusnějšími vozy konkurence jsme ocenili příjemný detail – Opel nešetří na klíčcích a tak se i majitel Merivy dočká zaklapávacího klíčku s kovovým bleskem. Ten se trochu překvapivě vkládá do plastové krytky zámku. Výhled z vozu směrem dopředu je vynikající, jistý problém představuje boční prosklení A sloupku, které znesnadňuje výhled z vozidla šikmo doleva například při odbočování. Středový panel na palubní desce pokračuje ve strohosti ostatních detailů výdechy automatické klimatizace, integrovanou audiosoustavou a ovládáním klimatizace. Středový panel je vyveden v imitaci hliníku, která na luxusu napřidá, i když nevkusně také nepůsobí. Středový tunel je doplněn o dva držáky nápojů. Ergonomie na předních sedadlech je příkladná. Vzpřímená poloha řidiče k MPV jaksi patří, řidič má navíc integrovanou loketní opěrku v boku sedadla. Pedály a řadicí páka jsou přesně nadosah řidiče, jen ruční brzda je kvůli loketní opěrce mimo. Cestující na zadních sedadlech překvapí nabídka prostoru v oblasti hlavy, ergonomie sezení je průměrná – dobrá je polohovatelnost sedadel, boční vedení naprosto schází. Průměrný prostor nabízí meriva pro tři cestující v oblasti kolen, ovšem to lze změnit pomocí systému Flexspace. Ten umožňuje sklopení středového dílu zadních sedadel. Na jeho úkor se pak ke středu posune dvojice sedadel. Rázem lze tak vytvořit pohodlné vozidla pro čtyři cestující, kteří mají dost místa v podélném i příčném směru. Příjemným detailem je popelník pro cestující vzadu, stejně jako jídelní stolky s držákem nápojů a síťované přihrádky na zadní straně předních sedadel. Zavazadelník má základní objem 350 litrů, zvětšit ho lze sklopením zadních sedadel až na 1 410 litrů. Za výsostně praktický prvek lze označit skládací plato dělící prostor zavazadelníku od místa za zadním sklem. Neskladná plata u konkurence totiž často bývají na obtíž při potřebě jejich vyjmutí, ne tak u Merivy. Zavazadlový prostor má rovnou podlahu v úrovni nákladové hrany a je celopolstrovaný jako většina konkurence. Po odklopení vyztužené podlážky se objeví další přihrádka, pod kterou je uložena plnohodnotná rezerva. Po sklopení zadních sedadel bohužel nevznikne rovná podlaha, ale to je daň za systém Flexspace, který umožňuje vzadu pohodlné sezení dvou pasažérů. Konzervativní šestnáctistovka I když časy, kdy se pod kapotou Merivy objevovala letitá osmiventilová šestnástistovka s více než čtyřicetiletou historií jsou nenávratně pryč, šestnáctiventilová verze zdědila všechny její přednosti a nedostatky. Zážehový motor o objemu 1 598 ccm poskytuje výkon 77 kW (105 koní) při 6 000 ot./min. Maximální točivý moment činí 150 Nm při 3600 ot/min. Motor by měl jít tedy dobře odspoda. K Opelovské šestnáctistovce se mi pojí nostalgická vzpomínka na letitou Asconu ze sedmdesátých let s osmiventilovou šestnáctistovkou o výkonu 55 kW. Fascinoval mě u ní zátah odspoda, který byl nesrovnatelný s tehdejšími motory. Na druhou stranu to nebylo sportovní náčiní a tak se Ascona nikdy nevybičovala ke sportovní jízdě. Něco podobného se opakuje po třiceti letech u Merivy. Po nastartování se ozve perfektně odhlučněná šestnáctistovka tichým ševelením. Zvukovým projevem nejvíce připomíná 1.4 od Citroënu. Elektronický plyn pouští spojku dost brzy, proto se Meriva jeví jako dynamické přibližovadlo. Řazení pětistupňové manuální převodovky je příkladné a patří k příjemným momentům za volantem Merivy. Po městě se plavně přenáší přes nerovnosti a dobře filtruje dokonce i pražskou dlažbu. Mimo město nastává okamžik pravdy. Zhýčkám moderními turbodiesely testuji agilitu motoru v esíčkách kousek za Prahou. A motor jde krásně odspoda. Jen to zrychlení mě nepřesvědčilo. Prostě 1.6 16V není pro závodníky, ale pro šetřivé až líné motoristy. Svou roli v tom sehrává označení Ecotec. Motor by měl jistě na víc, ale vzhledem k emisním problémům motorů Opel v minulost je jeho výkon seškrcen a trpící řidič musí sledovat, jak jeho Meriva nevyjede prudký kopec ani na čtyřku. Stabilita vozu je u MPV prvořadá vlastnost. Meriva ji ctí a patří k bezpečným vozům, které vás nezradí ani v prudce projížděné zatáčce. Ačkoliv městském provozu vám přijde její podvozek spíše měkce odladěný, na polní cestě pochopíte, že se jedná o typicky německý podvozek s tvrdší charakteristikou. Na dálnici nastává druhý okamžik pravdy. Hned na prvním kilometru zkouším štěstí, ale šestnáctistovka si opravdu dlouho rozmýšlí, než mě pustí přes stovku. Nejvyšší dosažená rychlost v testech na letišti přitom činí 180 km/h. Není to tragédie, ale kdybych výkony motoru srovnal například s čtrnáctistovkou od Hondy, Opel by na plné čáře prohrál. Dynamice motoru odpovídá poklidná jízda po městě a sem tam dlouhý výlet rychlostí v mezích zákona. Komu by to nestačilo, bude muset sáhnout po osmnáctistovce nebo turbodieselu, případně si vychutnat přeplňovanou šestnáctistovku v OPC. Opravdu příjemné jsou jízdní vlastnosti, stabilita vozu při vysokých rychlostech je příkladná, citlivost na boční vítr odpovídá vysoké stavbě karosérie, ale nepatří k limitujícím faktorům. Zdá se, že největší chybou šestnáctistovky je absence šestého převodového stupně a variabilního sání, které by jistě vylepšilo výkonovou charakteristiku, ale zároveň zdražilo výrobu. A proto zůstávám ctitelem moderních vznětových motorů. Výsledná průměrná spotřeba během testu dosáhla přijatelné hodnoty 7,8 l/100 km. Meriva je dobrý sluha Opel Meriva dokáže být dobrým sluhou. Kromě varialbilního interiéru nabízí možnost zatížit střešní nosič váhou 75 kg, celková hmotnost činí 1855 kg, z ní připadá 1 375 kg na pohotovostní hmotnost. Za Merivu s tažným zařízením lze připojit nebržděný přívěs o hmotnosti až 975 kg, bržděný pak až do hmotnosti 1 880 kg. Celkové zatížení tedy může činit až 3 tuny a to je slušná hodnota. Cena námi testované Merivy ve slušivé fialové metalíze s motorem 1.6 16V v základní výbavě Essentia startuje na 373 900,- Kč. To, že svou sestřičku Corsu o tolik přerostla do výky pak odůvodňuje vyšší cenu. Když se podíváme k nejvážnější konkurenci, zjistíme, že na tom vůbec není špatně. Nejtěžší konkurent Škoda Roomster v základní výbavě Roomster s motorem 1.6 16V (77 kW) totiž lze pořídit od 394 900,- Kč. Proto osvědčená Meriva zůstává zajímavou volbou pro mladé rodiny. {imggallery 360}