Volvo C70 D5: The last convertible

Sluníčko nás pomalu opouští, listí na stromech žloutne, ale tu a tam se přesto rozzáří Slunce, jako bychom měli na kalendáři červenec. Jedno takové Babí léto jsme měli v testu. Kabriolet dnes není sezónní zboží a proto Volvo nabízí auto pro celý rok, pro každé počasí a hlavně pro radost. Představujeme Vám kupé-kabriolet C70. Napřed kupé... V roce 1998 se představila světu první generace modelu C70. Vyráběla se jako kupé s pevnou sřechou nebo kabriolet s plátěnou střechou. V roce 2005 si to Volvo rozmyslelo a oba vozy spojila v jeden. Vznikla tak druhá generace a dle mého soudu nejkrásnější kabriolet na českém trhu. Vychází opět z nejmenšího modelu S40, přesto se může směle srovnávat s daleko dražšími a většími konkurenty. Příď Volva v magické temné modři ovládá dvojice agresivních předních světlometů s čirou optikou a namodralým věnečkem kolem potkávacích světel. Integrované blikače jsou díky značnému zaoblení blatníků hodně vzadu a výrazný lem předního blatníku dotváří dynamiku vozu při čelním pohledu. Předsunutý gril přední masky se rozebíhá spolu s kapotou, naopak přední nárazník je odlehčen výraznými prolisy a průduchy. Dynamiku opět díky zaobleným blatníkům viditelné rozměrné přední pneumatiky. . Od předních blatníků se táhne decentní linie, z boku vozu elegantně přečnívají vnější zpětná zrcátka s postranními ukazateli směru. Při pohledu na profil vozu už přece jen nějakou chybu lze spatřit. Decentní linka táhnoucí se o předního blatníku nemá žádné dynamické vedení, kterým oplývají kabriolety BMW. Zboku tak Volvo působí na přídi stále agresivně, ale čím dále dozadu, tím usedlejší je. A to je docela škoda při takovém temperamentu přídě. Design skládací pevné střechy je vyřešen na jedničku, střecha působí lehce a vzdušně, perfektně pak navazuje na decentní záď s negativním zkosením koncových svítilen. Skutečnou lahůdkou jsou krásná osmnáctipalcová litá kola s pneumatikami o rozměrech 235/40. To je rovnou výzva do souboje s BMW. Záď vozu vypadá lehce rozporuplně. Poměrně dlouhé víko zavazadlového prostoru by bylo elegantnější s masivnější pevnou střechou, jenže subtilní C sloupky nedávají naději na změnu poměru mezi masivním spodkem a příliš subtilní střechou. Rovněž dlouhé víko je obdařeno jednoduchou odtrhovou hranu, která vůbec nezvýrazňuje agresivitu vozu tak, jak to činí příď. Proč? To by měla být spíše otázka na designéry jinak povedeného uměleckého díla, kterým C70 je. Záď se nese v linkách kosodélníku, jehož tvary kopíruje víko zavazadlového prostoru po zkosení za odtrhovou hranou. Barokní koncové svítilny s dvojicí kruhových lamp a spodní průhlednou části ukazatelů směru působí decentně, stejně jako skromné označení C70 a D5. Rovněž zadní nárazník je příliš jednoduchý, než aby invokoval ducha emocí. Nápravu zjednává až dvojice koncovek, jenže opět jen v malém provedení. Možná by to chtělo malý tuning... Než se do něho ale pustíme, je třeba si vůz prohlédnout jako celek. Jaký je výsledek? C70 působí harmonicky, i když záď je oproti přídi hodně decentní. Krásné kupé si nedá poručit a Volvo zřejmě i u sporotvních vozů zůstane jako vždy konzervativní. Při pohledu zezadu dodatečně necházím dynamickou linii spodní hrany bočního prosklení a to jen díky zboku masivním C sloupkům a zvedající se lince. Jenže při pohledu zboku ta linka opravdu není zase tolik výrazná. ...potom kabriolet Možná ještě zcela nechápete, proč nejdříve hájím, poté haním a pak zase hájím design Volva C70. Vysvětlení je nasnadě – posuzovali jsme totiž kupé C70, totiž césedmdesátku s nataženou střechou. Jak se změní design vozu po jejím stažení? Nikam nespěchám, v klidu startuji ryčný pětiválec pod kapotou. K otevření střechy je třeba stát na místě, mít zapnutý motor, držet nohou brzdu a navíc ještě tlačítko ovládající elektromotory stahování pevné střechy. To je hodně úkonů a pojistek a když vzpomeneme na první kabriolet s pevnou stahovací střechou značky Citroën, tam se dala střecha stahovat i za jízdy a to byla třicátá léta dvacátého století. Jenže časy se mění, záruky prodlužují a tak se Volvo jistí před uživateli, kteří by náhodou chtěli otevírat střechu při průjezdu po retardérech a mohli by ji poškodit. Takto ji nepoškodí nikdo a otevírání střechy je bohužel takřka byrokratický úkon. Ještě že samotné stahování střechy trvá jen pár sekund. Po stisknutí tlačítka se automaticky spustí boční prosklení dolů, otevře se zavazadlový prostor, uvolní se pojistka prvního dílu hned za rámem čelního skla a tento díl se pomalu zvedne nahoru. V polovině jeho zvedání a skládání na prostřední díl se zvedne také zadní díl se zadním sklem a začne se rovněž skládat. Po vytvoření harmoniky ze všech tří střešních dílů se tato konstrukce sklopí do zavazadlového prostoru. Ten se poté automaticky zavře a boční prosklení se opět vysune nahoru. Během 19 sekund jsme místo kupé získali pohledný kabriolet. Co se na C70 změnilo? Záď vozu nyní působí jako romantická benátská barka, možná také jako miniaturní jachta na plavby po rozbo(u)řených českých vozovkách. U kupé nedopracovaná agresivita zádi najednou ztrácí pointu, tmavě modrá metalíza bravurně ladí s bílou kůží v interiéru, ladné křivky oznamují zrození krásy. Díky osmnáctipalcovým kolům „s výpletem“ má Volvo C70 v sobě cosi z elegance kabrioletů na sklonku čtyřicátých let v Americe. Jako první mě na mysli vytanula vzpomínka na román The last convertible. C70 sice jistě není poslední, ale může být ještě elegantnější kabriolet? Existuje takový kabriolet? Vždyť krásou je souměřitelné jen trojkové BMW, Mercedes-Benz za ním silně pokulhává se svým mastodontním CLK. Na vlastní kůži Bílá kůže, matný hliník, imitace kořenového dřeva, nádhera a komfort. To je nové Volvo C70. Po otevření dveří se Volvo ihned chlubí hliníkovou lištou. Elektricky nastavitelná přední sedadla jsou vybavena pamětí pro více uživatelů. Palubní deska je tvořena masivním měkčeným plastovým horním dílem, spodní díl je z tvrdšího světlého plastu a příjemně kontrastuje s horním dílem. Středový panel je tak jako u všech ostatních nových modelů Volvo tvořen vzdušně umístěným samostatným panelem skrývajícím pod sebou přihrádku na drobnosti. Ostatně přihrádek je Volvu tolik, že byste mohli být potulnými žebráky, abyste je naplno využili jako úložiště vyžebraných mincí. Přístrojový štít byl popsán již tolikrát, že se netřeba opakovat, je shodný s ostatními modely Volvo a to se tím staví vedle dalších unifikujících automobilek. Tříramenný sportovní volant nese ovládací prvky audiosoustavy a handsfree, je navíc obšit jemnou kůží se zdrsnělým povrchem a hliníková lišta v jeho horní části. Ještě jednou musím vyzdvihnout luxusní plasty, kterými dnes Volvo vysoce přebíjí své prémiové konkurenty BMW, Mercedes-Benz, Alfa Romeo, ale i Saab. Pohodlná přední sedadla přesvědčují o tom, že ergonomie mnoha současným automobilkám nic neříká. Teprve ve srovnání se sedadly automobilek Volvo nebo saab pochopíte, v čem jsou sedadla vašeho současného automobilu špatná – když po hodině vylezete z auta, bolí vás záda. Mě ve Volvu nebolela ani jednou a to s tím mívám problémy. Nutností jsou rozměrné přední dveře, které sice umožňují luxusní přístup dopředu a přijatelný i pro cestujícíc na zadních sedadlech, ale znesnadňují na úzkých českých parkovištích otevírání dveří a vystupování z vozu. Dveře mají v rámci snahy o co nejpřijatelnější komfort velkou setrvačnost mezi jednotlivými aretačními body a co to znamená při vystupování na českých sídlištích? Že chtě nechtě silou setrvačnosti mezi aretacemi narazíte na bok vozidla vedle vás a odřete sebe nebo jeho dveře. Je to maličkost, ale při testu nejúžasnějšího kabrioletu na českém trhu jsme šel do extrémních detailů. Na zadních sedadlech je tolik místa, kolik si ho uděláte. Nebudu vás houpat, dvoumetrový dlouhán se tam opravdu nevejde ani při stažené střeše, ale když před sebe posadíte spolujezdce s oběma amputovanými končetinami, budete se vzadu cítit pohodlně. K dispozici máte vícero úložných kapes a také výklopnou středovou přihrádku. Nepočítejte s tím, že byste vzadu seděli tři, protože prostor uprostřed zabírá tunel táhnoucí se od palubní desky. A na něm jako satisfakci za chybějící třetí místo a středovou loketní opěrku získáte bonus v podobě držáků na nápoje. Zavazadlový prostor má základní objem 200 litrů, ale pokud se vzdáte možnosti stahovat střechu a uvolníte si prostor určený právě pro pevnou skládací střechu, získáte enormně dobře přístupných 404 litrů objemu. A řečeno reklamštinou, to už stojí za cestování na konec světa, i kdyby tam vládl věčný mráz. Jak je to vlastně s oním slavným zavazadelníkem? Při natažené střeše se dostupných právě 404 litrů, ale chystáte-li se jí stáhnout, musíte sklopit plastovou vanu oddělující střechu od zavazadel. Do zavazadlového prostoru se pak dostanete jen úzkou a nepraktickou škvírou, ale stačí minuta a s nataženou střechou vyskládáte vše pohodlně a bez zbytečných emocí. O univerzálnosti césedmdesátky svědčí i detail u kabrioletu nevídaný – je jím přepážka mezi zavazadlovým prostorem a kabinou pro cestující, kudy lze protáhnout vak s lyžemi. A to opět svědčí pro zimní používání nádherného Volva. Varianta 1: Jste samotář Kupte si Volvo C70 a pochopíte, proč se vyplatí jezdit sám v autě. Každou dostanete! To se vezme jedna césedmdesátka, stáhne se střecha a v deset večer se vyrazí do vyhlášené pražské diskotéky. Chce to odvahu a ochranku na vaší straně, abyste vůz opustili se staženou střechou. Pak už jen lovíte, ukážete na svůj vůz a následně se slečny zeptáte, jestli jedete k ní nebo k sobě. To je donjuanství 21. století a zásadní zbraní dnes bohužel není ani poesie, ani galantnost, ale čistě elegantní auto a skelný pohled slečny okouzlené vaším údajným bankovním kontem. 6E to tak nefunguje? Ale kdepak... Jezdíte-li v césedmdesátce sami, užijete si ji dosytosti. V zavazadlovém prostoru je místa dost a co se vám nevejde do něho, uvezou zadní sedadla. Mrtvou tchýni lze případně převézt na sklopeném sedadle spolujezdce. Varianta2: Vozíte rodinu Chcete-li C70 jako rodinný automobil, měli byste si pořídit handicapovanou rodinu. V současné době totiž na českém trhu neexistuje plnohodnotný pětisedadlový kabriolet a Volvo C70 je skutečně jen 2+2, i když to není tak extrémní jako v případě trpaslíku Nissan Micra CC nebo Mitsubishi Colt CZC. Vpředu je místa dost, ale vzadu se ho nedostává, pokud zrovna nemáte pětileté děti. Pokud vezmeme v potaz globální pohled, pak pro čínskou rodinu se jedná o luxusní velkoprostorový vůz... Posadíte-li si vedle sebe manželku, rozlučte se s loveckými choutkami, na kabriolet s manželkou milenku nesbalíte. Posadí-li se tam tchýně, z obdivu se pohledy ctitelek změní na výsměch. Život někdy dokáže být krutý, zvláště když zjistíte, že vaše tchýně váží méně než manželka. Ale pozor, má to určitou výhodu – chcete-li se tchýni pomstít, donuťte ji usadit se v zadním sedadle, kde bude beznadějně sevřena ze všech stran. Nezapomeňte stáhnout okna rozjeďte se na zcela nepředpisovou rychlost. Jindy přespříliš hovorná tchýně bude umlčena náporem vzduchu a bude vás proklínat až do prvního rozvodového stání, který následně vynutí u své dcery. Skutečně na zadních sedadlech si moc větrného komfortu neužijete a už při stotřicítce je problém se vůbec nadechnout. Jiné je to vpředu – tam si můžete užívat do stošedesáti a nic nepoznáte. Jak skvělé, nemyslíte? Chcete-li v chladnějších zářijových dnech nadále vychutnávat podzimní paprsky, nezbývá než vytáhnout boční prosklení, se kterým na vás bude foukat daleko méně studeného severáku. Varianta 3: Vozíte milenku Kabriolet je pro milenku jako náplast za ilegalitu vašeho vztahu naprosto skvělý. Manželka je sice legální partnerkou, ale do práce ji ráno vozíte nevyspalou běžným potahem s turbochrochtem pod kapotou. Zato s milenkou se kocháte krásami vzdálených krajů a cizích zemí, samozřejmě tak, aby vás drbny ve vašem okolí neprozradily. Zrovna, když toto píšu, nad naším domem se vznáší horkovzdušný balón a podobný pocit si užijete i v kabrioletu s milenkou, budete-li se zcela nepředpisově řítit úzkými okreskami za podzimním Sluníčkem nadnášeni ztrátou adheze... Varianta 4: Vozíte milenky Chcete-li vozit ve svém Volvu C70 milenky, chce to mít globální rozhled a stejně velký rozsah zájmů. C70 je jako stvořená pro globální milovníky. Vedle sebe si posadíte takřka dvoumetrovou africkou gazelu (myslím tím bujnou Afričanku, nikoliv zvíře), poněvadž zde bude mít sdostatek místa. Zadní sedadla pak vyhradíte pro vaše asijské kamarádky o vzrůstu okolo 150 cm. Asiatky oněmí pod náporem vzduchu a černoška vedle vás bude báječným doplňkem nejjemnější světlounké kůže v interiéru. C´est la vie.... Tah na D5 Jako v šachu, král nikdy netáhne zbytečně a především se neobětuje, což se o pěšácích říct nedá. Král kabrioletů na českém trhu, Volvo C70 tentokrát táhne na D5. Je to dobře nebo špatně? D5 je v nabídce švédské automobilky nejsilnějším dieselem, se kterým si hraje už takřka deset let. Původní základ spočívá v licenčním pětiválci 2.5 TDi od Volkswagenu, který Volvo přepracovalo, i když tvrdí, že základ je zcela nový. A že je nový motor bravurní, svědčí jeho nasazení pod kapotou všech modelů značky Volvo, čtete dobře, opravdu všech modelů švédské automobilky. K přednostem pětiválce patří systém řízení motoru, upravený systém přímého vstřikování paliva common rail a turbína nové generace. Výhody zahrnují rychlou a komfortní odezvu za všech otáček, dynamickou charakteristiku motoru, špičkovou spotřebu paliva a čistší spaliny. Tolik reklamština.. A co na to skutečnost? Celohliníkový vznětový pětiválec o objemu 2 400 ccm poskytuje maximální výkon 132 kW (180 koní) při 4 000 ot./min. Motor disponuje největším točivým momentem 350 Nm při 3 250 ot/min. Po krátkém žhavení a nastartování se znatelně otřese, ale nečeká nás otřesné zemětřesení mercedesovských agregátů CDI, ani úporné nýtování volkswagenovských TDI. D5 se chová kultivovaně i za cenu vyšší spotřeby, má to přece v krvi, navíc s přehledem plní nesmyslnou normu Euro 4 vyžadující filtr pevných částic. Už od nejnižších otáček se chová majestátně, tedy raději duní než aby nýtoval, případně lze slyšet svištění turbodmychadla, které mohutně plní pětici válců. V porovnání s moderními konkurenty je tento motor dnes již trochu těžkopádný, ale co mu schází na dynamice, to dohání mohutným zátahem odspodu. Ve městě se chová klidně a ve spojení s šestistupňovým automatem překvapuje dvěma momenty: prvním je lenost, kterou projevuje při ekonomických rozjezdech, druhou pak nezvykle vysoké otáčky a tomu odpovídající spotřeba při snaze o dynamickou jízdu. A tak pokud nechcete jezdit jako důchodci, spotřebě 8,5 l/100 km se ve městě bohužel nevyhnete. Stále tvrdím, že na tento objem a velikost auta je to dnes poměrně hodně, vezmeme-li v úvahu naftového konkurenta od BMW. Na vině je dle mého soudu pomalá převodovka, která svou rychlost dohání vysokými otáčkami před přeřazováním. Mimo město se Volvo opět obětí automatické převodovky. Jedete-li ideálně plynule, tedy předpisovou devadesátku, dostanete se na pěknou spotřebu, ale všichni víme, že silnice bez traktoru nebo šedesátkou jedoucí stopětky prostě neexistuje. A tak při každé potřebě předjet, decelerovat, akcelerovat vaše spotřeba mohutně stoupá třeba i k 30litrové hranici okamžitého odběru. Nepřekvapí tak výsledná průměrná spotřeba 9,1 l/100 km. A jak na dálnici? Tam se D5 hodí i s automatem. Chce to zrychlit na stotřicet, zařadit manuálně šestku a poté si užívat nízkou spotřebu. Na českých dálnicích se při předpisové rychlosti dočkáte spotřeby 7,5 l/100 km. Nezapomněli jsme na milovníky rychlého dálničního sprintu a kabriolet jsme vyzkoušeli také v Německu. Řítíte-li se dvoustovkou (více jsme ze syrového auta nedostali), podepíše se to na spotřebě hodnotou 11,8 l/100 km. Je to hodně nebo málo? To už si odpvězte sami – jen pro srovnání s přeplňovaným benzinovým pětiválcem jsme měli při dálničním sprintu spotřebu 15,6 l/100 km a to už není takový rozdíl. Zato v dynamice je rozdíl propastný a to ve prospěch benzinu. Naše výsledná spotřeba se během týdenního testu vyšplhala na 9,6 l/100 km. To je vcelku přijatelná hodnota za radost a lze předpokládat, že po zajetí se sníží. Rozhodně ale nemá s kabrioletem za více než milion korun šetřit palivo... Městem kupředu Jezdit po městě se střechou nahoře je ztráta času i vašich peněz. Jakmile máte jednou kabrio, fungujete jako bezplatná meteorologická stanice pro ty za okny. A tak první, co byste měli učinit, je stáhnout střechu, pokud zrovna neprší, nebo nejste na výletě na Sibiři. Popravdě dodnes nedovedu pochopit, proč v tak deštivé zemi, jako je Švédsko mají tolik kabrioletů. Možná proto, že si daleko více váží těch pár skutečně slunečných dnů, kterými většinou pohrdáme za pracovním stolem. Volvo se chová jako gentleman a ve městě se nese s elegancí a lehkostí. Podvozek má základ v tom nejlepším v nižší střední třídě – Fordu Focus. A že se za něj ve Volvu styděli, přepracovali ho z tvrdého sportovního souputníka na luxusního konkurenta zadokolek. Samozřejmost se kterou C70 drží stopu je na předokolku naprosto nepochopitelná. Dokonce i na dlažbě, v hustém dešti, snad jen sníh jsem nezkoušel. Rovněž překvapující je, jak v porovnání s Focusem zvládá retardéry a množství děr v českých vozovkách. Řízení jde ve městě zlehka, ba je doslova přeposilované. Brzdy to samé a umí se jedovatě zakousnout, takže to nezkoušejte na magistrále, kde je běžné, že vás někdo s pomalejšími reakcemi sestřelí. Střemhlav do zatáček K testování jsme si vybrali ostré zatáčky na Čáslavsku a Kolínsku, kde lze podvozek dovést až k limitním situacím. Neptejte se nás na rychlost, nesledovali jsme ji. Chtěli jsme zjistit, nakolik náš vůz dokáže zvládat všední realitu. Nízkoprofilové pneumatiky nahrazují chybějící pohon zadních kol v zatáčkách a Volvo se chová přísně neutrálně, dokonce i v prudce projížděné zatáčce utrhne-li se, klouže všemi čtyřmi koly. To je něco naprosto unikátního a Volvo tím jistě míří právě proti BMW a Mercedesu. Srovnáme-li jeho jízdní vlastnosti s další konkurenční zadokolkou, Lexusem IS 220 D, naprosto ho převálcuje jízdními vlastnostmi a stabilitou v serpentinách. O Saabu 9-3 netřeba mluvit – má sice komfortnější pérování, ale Volvo si ho dá v první zatáčce, kde Saabu začne ujíždět zadní náprava jako by šlo o skateboard ve skateparku. Volvo grandiózně vykrouží zatáčku, ba co víc v pravoúhlé zatáčce snese drift, jako by šlo o zadokolku. Na podélně zvlněných vozovkách bohužel jen nervózně poskakuje, za což mohou krátké zdvihy tlumičů a sportovně naladěná ramena zadní víceprvkové nápravy a předních závěsů typu MacPherson. Dálnice mu sluší i se staženou střechou Pochybovat o nejsilnější naftě pod kapotou Volva C70 by bylo nošením dříví do lesa. D5 se přirozeně hodí na dálnici a v kombinaci s automatem představuje pohodlné svezení. Trochu přitom ale překvapí hlučnost při akceleraci, svištíte-li 200 km/h na tempomat, motor je příkladně tichý a ozývá se pouze šum gumových přechodů skládací střechy. Jízda v přímém směru připomínám let na magnetickém polštáři v šinkanzenu. Tento pocit jsem nabyl na perfektních německých dálnicích. Sotva se ale vydáte do české reality, tvrdě naladěný podvozek vám dá znát každou příčnou nerovnost a zvláště na hradecké dálnici z betonových panelů si můžete připadat jako v lokálce jedoucích po kolejích na zkroucených pražcích. Zde jsou konkurenti Mercedes-Benz a Saab lepší, zato BMW je beznadějně nejtvrdší, i když to jaksi patří k jeho vlastnostem. Na dálnici D1 Volvo bravurně zvládalo malé poloměry zdejších zatáček, aniž by bylo třeba brzdit. To se vám s ostatními prémiovým konkurenty nestane, i když s BMW se skutečný znalec zadokolek také neztratí. Proč stále srovnávám se zadokolkami? Protože Volvu se podařilo u modelu C70 zakrýt sníženou tuhost kabrioletu a přitom se přiblížit neutrálním jízdním vlastnostem většiny svých konkurentů. Těmi jsou BMW 3 Cabrio nebo Mercedes-Benz CLK. Naměřená dynamika a zrychlení Zrychlení: 0-100 km/h: 7,8 s 0-120 km/h: 11,9 s 0-140 km/h: 13,1 s 0-160 km/h: 16,5 s 0-180 km/h: 22,1 s 0-200 km/h: 49,8 s Nejvyšší dosažená rychlost: 200 km/h Maximální rychlosti na jednotlivé převodové stupně 1 – 55 km/h při 4 800 ot./min 2 – 85 km/h při 4 800 ot./min 3 – 130 km/h při 4 800 ot./min 4 – 190 km/h při 4 800 ot./min 5 – 200 km/h při 3 900 ot./min Pružnost: 40 - 80 km/h: 2 st. 6,5 s; 3 st. 7,9 s 60-100 km/h: 3 st. 5,9 s; 4 st. 7,1 s; 5 st. 10,3 s 80-120 km/h: 3 st. 6,9 s; 4 st. 10,9 s; 5 st. 11,2 s Převody – sekvenční řazení: 40: 2 - 2400; 3 - 1800 60: 2 - 3500; 3 - 2300; 4 - 1600; 5 - 1400 80: 2 - 4600; 3 - 3000; 4 - 2000; 5 - 1700 100: 3 - 3750; 4 - 2500; 5 -1900 120: 3 - 4500; 4 - 3000; 5 - 2300 140: 4 -3600; 5 - 2700 160: 4 - 4100; 5 – 3100 Vysoká cena za dokonalost Volvo by mohlo svou prémiovku prodávat pod milión, protože vychází z nejnižší modelové platformy C30/S40/V50, ale nečiní tak. Důvodů je víc, mimojiné snaha o prémiové zákazníky, kterým se netřeba zalíbit cenou. V nejvyšší výbavě Summum obsahuje naprosto vše, co potřebujete, chybí snad jen navigace. S nejsilnějším turbodieselem D5 a zmíněnou výbavou vyjde na 1 445 000,- Kč vč. DPH. Cenově tak přebíjí i největšího konkurenta BMW 330d Coupe, kterého můžete pořídit již od 1 425 000,- Kč vč. DPH. Rozhodnutí, zda německou zadokolku nebo švédskou předokolku nechám čistě na vás. Já osobně bych volil Švéda, už proto, že si jaksi více váží Sluníčka a horkých letních dnů... Technické údaje Hodnoty udávané výrobcem Motor * Typ: Vznětový přeplňovaný řadový pětiválec s přímým vstřikováním technologií common-rail * Objem: 2 401 ccm * Největší výkon: 132 kW (180 k) při 4 000 ot./min * Největší točivý moment: 350 Nm při 3 250 ot./min * Palivo: Nafta motorová Provozní vlastnosti * Max. rychlost: 220 km/h * Zrychlení z 0 na 100 km/h: 9,5 s * Spotřeba paliva (l/100 km): o Město: 10,1 l o Mimo město: 5,7 l o Kombinovaná: 7,3 l * Objem palivové nádrže: 60 l Hmotnosti * Pohotovostní hmotnost: 1 684 kg * Užitečná hmotnost: 406 kg Vnější rozměry * Délka: 4 582 mm * Šířka: 1 836 mm * Výška: 1 400 mm * Rozvor náprav: 2 640 mm Vnitřní rozměry * Základní objem zavazadlového prostoru: 200 l * Maximální objem zavazadlového prostoru: 404 l {imggallery 464}