Fiat Linea 1.4 T-Jet: Bojovník na plný úvazek

Fiat je buď na dně nebo jede na plný plyn. Historie nás poučila, že Fiat neradno odepisovat a z každé krize vzejde silnější. Po pár letech slabších výsledků tak přišel s ohromující modelovou ofenzívou a je opět miláčkem evropských řidičů. Říkejme Bravo, ale v tomto případě přibyl kufr v zadní části vozu a krasavice se právem jmenuje Linea. Seznamte se, prosím. {imggallery 487} V roce 1985 představil Fiat sympatický sedan Regata vycházející z populárního hatchbacku Ritmo, se kterým jezdil i komisař Cattani v italském krimi-seriálu Chobotnice, pamatujete? Regata byla k dispozici se třemi typy motorů 1,3/68k, 1,5/82k a 1,6/100k, kromě toho však byl v nabídce také dieselový motor 1,7/58 k. Málokdo také ví, že Regata se vyráběla v licenci také jako Seat Malaga, resp. Jeho základem se stal Seat Ronda, což bylo staré známé Ritmo, které je mimochodem ověnčeno titulem evropského Auta roku. Nástupcem Regaty se stal v roce 1990 představený Fiat Tempra. Ten byl pro změnu postaven na podvozku o rok dříve uvedeného hatchbacku Tipo. Nástupcem Tempry se v roce 1996 stala Marea, která už nástupce neměla. A protože modely Fiatů rostou, ideovým nástupcem kompaktních italských sedanů se stala Linea na podvozku Grande Punta. Nová, lepší a napůl evropská. Proč napůl? Protože montáž probíhá v Turecku, ale již na asijském kontinentu. Nahotinka Pornografie se s automobilovým průmyslem zatím moc nekloubí a tak si můžeme na kalendářích Pirelli prohlížet jen lehce přioděné krasavice, ale to hlavní stejně neuvidíme. V automobilové terminologii ani Linea není tak necudná, aby odhalila všechny své triumfy na první pohled. A tak je bezesporu krásná a přitom velmi nevyzpytatelná. Tahle slečna klame tělem. Vypadá dospěle, vážně byste jí zařadili spíše do rodiny většího Brava a s její počestností to vzhledem k fyzické kráse asi taky nebude slavné, ale zkuste se jí podívat do občanky a pochopíte. Je dost mladá a nevázaná. Sportováním jí asi neuchvátíte, zato po vás nebude chtít drahou manikúru, pedikúru a spokojí se s daleko levnějším servisem. Maska Liney se inspiruje u větší Cromy, ale mandlový výraz očí v podobě předních světlometů nenechá na pochybách, že základem pohledného sedanu je Grande Punto. Na majestátní chromovanou masku navazuje spodní gril v předním nárazníku, skoro vypadají jako single frame u Audi! Linea tedy vážně vypadá daleko dražší, než ve skutečnosti je. Také přední mlhovky obdržel maličký gril a nechybí ani náznak spoileru na předním nárazníku. Chytře lomený kryt vnějších zpětných zrcátek je mistrně odlehčuje a ty nevypadají o nic hůře než sportovní zrcátka u Fiatu Uno z počátku osmdesátých let. Pohled zboku prozrazuje, že Linea ctí Archimédův zákon o zachování hmoty. Záď se pomalinku vynořuje, signifikantní je spodní linka bočního prosklení a decentním sklonem boků maskovaný kufr obřích rozměrů. Pokud se vám tchýně nevejde na zadní sedadla, neváhejte, zavazadelník je připraven, teď ještě, aby to pobrala vaše tchýně. Jestli nám Linea připomíná některého konkurenta při pohledu na profil vozu, pak jednoznačně Ford Focus Sedan. S tím sdílí jistou konzervativnost, na druhé straně je krásnější a hravější. Kapitánská okénka v A sloupku se opakují také v C sloupku a vyvažují přebytek hmoty, kterým trpí většina kompaktních sedanů na evropských trzích. Připomeňme si třeba Renault Thalia, který se tvůrcům designově příliš nevydařil, nebo designově nevýrazný, avšak laciný Dacia Logan. K světle modré metalíze se skvěle hodí paprskovitá litá kola, záď vozu pak určují rozměrná do boku protažená koncová světla kopírující technologickou spáru zadního nárazníku. K eleganci přispívá také chromovaná lišta v úrovni nárazníku táhnoucí se po celé délce vozu. Tento detail byl zejména oblíbený v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Záď pak nijak masivně nevypadá, Fiat zdatně maskuje přibraná kila pěknými detaily a dojmem dynamiky. Za zmínku stojí ještě vyvážená proporce rozvoru a celkové délky vozidla. Neopakuje se divně působící Thalie, ani přespříliš krátký Logan. Vše sedí, jak je ostatně u Italů v designu zvykem. Na palubě Maserati Pro znalce materiálů v interiérech úhlavních konkurentů bude Linea šokem. Vážně jsme nenašli leštený hliník, mahagonové dřevo a kůži Conolly z Bentleye, ale barevná kompozice a především optický dojem z použitých materiálů je strhující. Po otevření dveří nám problesknou před očima interiéry Opelu Corsa nebo Fiatu Grande Punto. Zatímco Corsa je trochu tragická ve věci použití laciných plastů, Grande Punto působí opticky dobře. Linea se posouvá až směrem k exkluzivnímu vzhledu, který navozuje kombinace krémového až béžového plastu s černým plastem a béžovou kůží. Manželky si nové auto zamilují a muži mohou ve volných chvílích na záletu lhát milenkám a tvrdit jim, že jejich sedan stál milion. Nebudete-li zrovna flirtovat s prodejkyní nových automobilů, sní vám to i s navijákem. K pěkným detailům patří třeba důmyslně prohnutá klička otevírání předních dveří z matného hliníku. Plasty, ač tvrdší jsou na pohled i dotek příjemné, nikde nic za jízdy nevrže. Vlastně vrže – trochu nepochopitelně se nám za jízdy ozývalo vrzání z kožené sedačky řidiče, ale to mohlo být klidně způsobeno dobrou stravou v kantýně vydavatele našeho magazínu. Logika palubní desky je totožná s Grande Puntem, opticky je rozdělena barevně a navíc ještě lištou v imitaci matného hliníku. Volant báječně padne do ruky, vždyt je v kůži a s tvarováním, za které by se nestyděl ani Abarth. Středový panel je v imitaci matného hliníku, ale ani ten nepůsobí nijak ošklivě. Přední sedadla jsou celokožená s vynikajícím tvarováním, lehkým bočním vedením a perforací kůže v místech, kde tělo dýchá. Na krátkých i dlouhých cestách jsou pohodlné a dokonce i hlavové opěrky by se mohly rovnat s etalony v automobilech Volvo, Saab, nebo BMW. Na zadních sedadlech je na výšku dost místa i pro dlouhány, za což osobně tleskám Fiatu, třeba proto, že někteří japonští konkurenti to zatím neumějí. Podélný prostor, tedy prostor pro nohy cestujících v oblasti kolen a nártů je dostatečný, ale nemůžeme hovořit o obývacím pokoji. Prostor je jasně dán zařazením Liney mezi kompaktní sedany. Může růst na výšku, ale s rozvorem už nehne ani pár volů. A pojďme opět na detaily. Nádhera! Celokožená sedačka s líbivým prošíváním je doplněna loketní opěrkou, jejíž exkluzivnost kazí snad jen příliš laciný držák nápojů z kusu tvrdého a vzhledově spíše průměrného plastu. Kompozice výplní dveří je vyvážená, povrch materiálů příjemný na dotek a luxusní na pohled. Shrneme-li náš dojem z interiéru, jsme jednoznačně nadšeni jeho funkčností, přehledností, lehkostí i zpracováním a použitými materiály. Je znát, že Fiat šetří na materiálech daleko méně než renomovaní evropští konkurenti. Na druhé straně je třeba předeslat, že popisovaný interiér není kabinou nejlevnější verze, která už tak luxusně nevypadá. Zavazadlový prostor disponuje objemem rovných 500 litrů a troufne si tak na daleko těžší váhy, třeba českou Škodu Octavii. Po sklopení zadních sedadel přibudou další litříky a za výsledný objem 870 litrů využitelného prostoru by se nemusel stydět ani kombík. Je tu jedno ale a tím je typický problém sedanů s přístupností zavazadlového prostoru. Není asi těžké udělat víko zavazadelníku od ucha k uchu, totiž po celé délce zádi vozu, kdyby...kdyby neexistovaly ty zatracené crash-testy. A tak v zájmu tuhosti karosérie konstruktéři přistupují na malá víka zavazadlového prostoru, což je i případ Liney. Není to tragické, ale myčku nádobí dozadu neprotlačíte. Což je v případě českého lidu asi velký problém, když našim národním zvykem je letní stěhování národů na venkovské dačy. Rovněž průlez mezi kabinou a zavazadelníkem je limitován konstrukcí karosérie. To už je daň za líbivý sedan a komu se to nelíbí, ať sáhne po dodávce. Hrajeme na Peška. Neprohráváme! Chodí Pešek okolo... to asi nebude žádný slavný automobilový závodník. Ba ne, mýlili byste se. Náš Pešek pod kapotou je nejmodernější přeplňovaná čtrnáctistovka od Fiatu naplňující dlouho proklamované vize o downsizingu motoru. Už vidím, jak píšete do komentářů „objem ničím nenahradíš“, ale v případě tohoto Fiatu nahradíš: turbem a to více než dobře. Kompaktní přeplňovaný zážehový čtyřválec o objemu 1 368 ccm nabízí největší výkon 88 kW (120 k) při 5 000 ot./min. Kroutící moment vrcholí přesně v polovině toho, co je potřeba pro výkon, konkrétně nabízí 206 Nm při 2 500 ot./min. To znamená, že jej máme posazen jen o několik set otáček výše než u moderních turbodieselů a to je hodně solidní. Nabízí tak dobrou využitelnost výkonu již od nejnižších otáček a kdo chce jezdit na důchodce, tomu stačí točit 2 000 – 2 500 ot./min. a na čerpací stanici se bude chlubit nízkou spotřebou turbomotoru. To by ale asi správný majitel T-Jet nedělal. Po nastartování se ozve poněkud ostřejší vačka a ventilové rozvody, sportovní brumlání se nekoná, protože výfuk je plně sériový. Zato symfonie ventilů si pohrává s city závodníka už od volnoběžných otáček. Chce to více sexu nebo otáček? Jedno bez druhého nejde a tak přítelkyni nejlépe přesvědčíte mezi 3 000 – 5 000 ot./min. To se čtyřválec chová spíše jako dvoulitr a na znamení evropského původu nasazuje hluboký tón přeplňování, který vám ječící Japonec nenabídne. Ve městě je klid po pěšině, jedete si svou klidnou padesátku a když potřebujete naštvat TDIčkáře na křižovatce, jednoduše jim ujedete, to by snad musel být 175koňový dvoulitr, abyste ho nedostali. Benzin totiž na rozdíl od dieselu ani chvíli neváhá a přibližně od 1 500 ot./min. přidává sílu turba. Oproti tomu naftová esa se nejprve zalknou, rozmyslí se a pak dostanou kopanec od turba. Chcete-li po městě jezdit šetrně, vejdete se do fenomenálních 6,7 l/100 km,ale fakt si moc neužijete. Pak zkuste být pány křižovatek a spotřeba se zastaví na 10,8 l/100 km. Ale to je přece slušné? Mimo město se můžete pořádně vydovádět a ukazovat svému okolí, kdo je pánem zrychlení. Patrně ujedete stejným a nižším kubaturám, ani 1.4 TFSI od Volkswagenu nenabízí takovou linearitu zrychlení. Platí stále dokola, že Italové motory umějí a to mi asi nikdo nevymluví. Nikdy se mi totiž nestalo, abych řídil líného Itala. Na dálnici ukazuje T-Jet závěrečné představení, tedy hru na šest válců a jeden zesilovač. Turbo pracuje na plné obrátky, totiž na maximální otáčky a Linea drží svých 200 km/h a do kopce stodevadesátku. Jak velké je překvapení BMW s německou SPZ, když jej ve dvoustovce předjíždíme směrem na Norimberk. No vážně, je to Fiat a právě teď mi předjel. Ostuda, Scheisskaiserwetter, prší a moje zadokolka nemá v dešti na tu lacinou tureckou děvu. Na okreskách si Linea drží spotřebu 9,5 l/100 km, na české dálnici při dodržování rychlostních limitů jsme končili s 10,3 l/100 km a na německé dálnici jsme se vytáhli na poctivých 14,1 l/100 km a to je asi také strop spotřeby. To je slušné, co myslíte? Komu by se chtělo jezdit úsporně, T-jet se nebude vůbec bránit a osmilitrový odběr pro něho bude dostatečnou odměnou za jeho vynikající služby. Na závěr si snad jen klademe filosofickou otázku: jak dlouho vydrží turbomotor o tak skrovném objemu 1 368 ccm? Vždycky si vzpomenu na nesmrtelný benzinový dvouapůllitr od Volva, který poctivě šlapal klidně i milion kilometrů bez generální opravy. To od čtrnáctistovky nelze čekat. Fiat si ale hodně věří. Asi nejčastější příčinou poruch bude odchod dmychadla do věčných lovišť po nešetrném zacházení se studeným motorem. Ani pístní kroužky a klikový mechanismus to nebudou mít s tlakem a porcí výkonu lehké. Věřme proto, že slovo downsizing neznamená také snižování životnosti motorů. T-Jet od Fiatu na nás totiž udělal skvělý dojem a teprve čas ho prověří důkladněji. Naměřená dynamika a zrychlení Maximální rychlost: 200 km/h Zrychlení: 0-100 km/h: 10,5 s 0-120 km/h: 14,6 s 0-140 km/h: 17,4 s 0-160 km/h: 22,7 s 0-180 km/h: 29,2 s 0-200 km/h: 52,4 s Pružnost: 40 - 80 km/h: 2 st. 4,9 s; 3 st. 7,8 s; 4 st. 8,7 s 60-100 km/h: 3 st. 6,2 s; 4 st. 8,1 s, 5 st. 10,9 s 80-120 km/h: 3 st. 6,5 s; 4 st. 8,7 s; 5 st. 14,8 s Maximální rychlosti na jednotlivé převodové stupně 1 – 60 km/h při 6 300 ot./min 2 – 90 km/h při 6 300 ot./min 3 – 140 km/h při 6 300 ot./min 4 – 195 km/h při 6 300 ot./min 5 – 200 km/h při 4 900 ot./min Převody: 40: 2 - 2800; 3 – 1800; 4 - 1300; 5 - 1000 60: 2 - 4200; 3 - 2600; 4 - 1900; 5 - 1400 80: 2 - 5500; 3 - 3600; 4 - 2500; 5 - 1900 100: 3 - 4500; 4 - 3100; 5 - 2900 120: 3 - 5400; 4 - 3900; 5 - 2900 140: 3 - 6300; 4 - 4400; 5 – 3400 160 4 – 5200; 5 – 3900 Podvozek: Od čerta k ďáblu Fiat Linea má strhující design, exkluzivní interiér a fascinující motor. Jenže cílová skupina je jinde a žádá si především pohodlí. A taky ho dostává. Sportovně založený řidič tak cestuje od čerta k ďáblu. Na jedné straně bravurní motor s turbem, na straně druhé komfortně naladěný podvozek, který si se závoděním hlavu neláme a rovnou vás pošle do smyku. Charakteristika podvozku ve městě je příjemná, filtruje nerovnosti a účinně tlumí náklony v nižších rychlostech. Ani pražské výtluky ho nerozhodí a jak jsme se přesvědčili, ani polní cesta mu není cizí, proto ho chalupáři mohou použít k obdělávání drobných polností, samozřejmě po zapřažení pluhu. Mimo město se v zatáčkách projevuje přece jen komfortnější nastavení než u Grande Punta. Zatímco Punto se do zatáček vrhá s nezřízenou chutí po dobrodružství, záď Liney působí v přirozeném protisměru ke zbytku hmoty vozidla. Vjedete-li proto ostře do zatáčky, přední kola přesně vedou, zadní kola se snaží, ale záď je neúprosná a mění neutrální charakteristiku k nedotáčivosti. Dobře viditelné je to při losím testu, kdy při návratu do původní stopy je znát pomalejší reakce zádi, která rovněž strhává vnější zadní kolo ke smyku. Při rychlém dálničním sprintu v přímém směru se Linea báječně drží, zato na špatně klopené déjedničce je na hraně svých sil. Rovněž citlivost na boční vítr je zde lehce patrná, i když Grande Punto ničím takovým netrpí. Správným fíglem je zatížení zadní nápravy nákladem, pak si můžete s Lineou dělat to samé, co s Puntem. Jenže, kdo by s sebou povinně vozil dva pytle cementu... Podvozek tedy spíše nesportovní, na druhé straně převyšuje konkurenty ve svém segmentu o jednu třídu. Thalia, ani Logan si nemohou dovolit rychlý dálniční sprint, zatímco Linea ano. Za volantem žena, muž i důchodce Naladění Liney je hodně kompromisní i s ohledem na síly potřebné k ovládání vozu. Řízení je poslušné a poskytuje řidiči informace od kol i přes přílišný důraz na posilovač řízení. Rovněž spojka jde zlehka a dámská nožka by ji mohla ovládat třeba i v tenkých jehlách bez rizika jejich zlomení. Elektronicky ovládaný plyn má rychlou reakci a stejně jako brzdový pedál vyžaduje málo sil k rychlému účinku. Linea se skvěle ovladatelným vozem a dobře se s ním sžije celá rodina. Vlastně jen závodník bude litovat, že mu neušili Abartha na míru. K pohodlí na palubě se přidává dobré odhlučnění kabiny, kvalitní audiosoustava, rychlá klimatizace a vyhřívání předních sedadel. Jestli má tedy kompaktní sedan nějaký etalon, pak jím bezesporu bude právě Linea. Dobře odvedená práce Fiat Linea představuje kus dobře odvedené práce a další zápis do automobilové síně slávy pro Fiat. Obvykle nepíšeme tak nadšeně o vozech této kategorie, ale pojetí Liney nás nadchlo. V základní výbavě s motorizací 1.4 startuje na 309 900,- Kč vč. DPH, základ v naftě 1.3 Multijet začíná na slibných 349 900,- Kč vč. DPH a špičkový model Emotion s testovaným T-Jetem pod kapotou začíná na 449 900,- Kč vč. DPH. Do výbavy vozu patří airbag řidiče a spolujezdce, boční a okenní airbagy, ABS + EBD, ESP, ASR, HBA a Hill Holder, tempomat, roletka zadního skla - mechanická, volant a rukojeť řadicí páky potažené kůží, kola z lehkých slitin 16" s pneu 195/55 R16, elektricky ovládaná přední a zadní okna, dálkové ovládání centrálního zamykání, palubní počítač, zapalovač a popelník na středovém tunelu, výškově nastavitelné sedadlo řidiče, centrální zamykání, zadní dělené sedadlo, hydraulický posilovač řízení, výškově a osově nastavitelný volant, automatická klimatizace s pylovým filtrem, přední a zadní loketní opěrka, elektricky ovládaná bederní opěrka sedadla řidiče, přední mlhová světla, Blue & Me hands-free s technologií Bluetooth a ovládáním na volantu, autorádio s CD a MP3 přehrávačem, necyhbí vstup USB pro flash disk s vaší hudbou. Testovaný vůz navíc disponuje i koženým čalouněním interiéru v hodnotě 45 000,- Kč, metalickou barvou,sedmnáctipalcovými litými koly s pneumatikami o rozměrech 205/45 R17 a parkovacími senzory vzadu za příplatek 9.000,-Kč. To vše cenu vyhnalo až na 507 900,- Kč. Zkuste si ale za podobné peníze pořídit stejně vybavený kompaktní sedan u německé konkurence a budete se jistě pohybovat o dalších 200 000 korun výše. Proto dnes považujeme Lineu za jednu z nejlepších nabídek v tomto segmentu a to i přes nesportovní podvozek. Technické údaje Hodnoty udávané výrobcem Motor * Typ: Přeplňovaný zážehový čtyřválec vpředu napříč, pohon předních kol * Objem: 1 368 ccm * Největší výkon: 88 kW (120 k) při 5 000 ot./min * Největší točivý moment: 206 Nm při 2 500 ot./min. * Palivo: Benzin bezolovnatý Provozní vlastnosti * Max. rychlost: 195 km/h * Zrychlení z 0 na 100 km/h: 9,0 s * Spotřeba paliva (l/100 km): o Město: o Mimo město: o Kombinovaná: * Objem palivové nádrže: 45 l Hmotnosti * Pohotovostní hmotnost: 1 180 kg * Užitečná hmotnost: 520 kg Vnější rozměry * Délka: 4 560 mm * Šířka: 1 730 mm * Výška: 1 494 mm * Rozvor náprav: 2 603 mm Vnitřní rozměry * Základní objem zavazadlového prostoru: 500 l * Maximální objem zavazadlového prostoru: 870 l Robert Vašíček