Honda CR-V 2,2 i-DTEC: Klasika nezklame

Současná generace Hondy CR-V v loňském roce prošla faceliftem a při pté příležitosti dostala nový diesel a automatickou převodovku. Právě v této kombinaci jsme ji pro vás vyzkoušeli. {imggallery 526} Třetí generace Hondy CR-V se prodává od roku 2007 a prodejními výsledky dokázala navázat na své předchůdce. První generace byla představena už v roce 1995 a prakticky ihned po zahájení prodeje se stala bestsellerem v tehdy nové kategorii SUV. A to i přes to, že jí v nabídce dlouho chyběl dieslový motor, který dostala až faceliftovaná druhá generace o deset let později. Po dalších pěti letech přišel facelift třetí generace s další novinkou a sice kombinací dieslu a automatické převodovky. Oproti původní třetí generaci se faceliftovaná verze liší jen drobnostmi, které jí ale přidaly na atraktivitě. Změn se dočkaly oba nárazníky, chromovaná lišta masky chladiče i její žebrování, přibyly nové barvy karoserie i 17" a 18" litá kola. V interiéru došlo především ke změnám použitých materiálů a barevných kombinací. Všechny materiály jsou příjemné na dotek, tvrdých plastů najdete opravdu pomálu, takže celek působí velice hodnotně. První, co vás po nasednutí za volant upoutá, je kvalita sedadel. Jsou velmi pohodlnná, s relativně slušným bočním vedením (na danou kategorii automobilů), s dostatečným rozsahem nastavení a skvělou bederní opěrkou. Jediná výtka směřuje k sedáku, který by mohl být o trochu delší. Všechny ovládací prvky jsou v dobrém dosahu, jen bychom uvítali možnost přitáhnout si volant trochu blíže k tělu. Při sorvnání s dynamickým a velmi atraktivním exteriérem působí interiér poněkud usedle, možná se japonští inženýři mohli odvázat trochu víc, ale erogonomie i čitelnost přístrojů je za normálních okolností bezproblémová. Námi testovaný vůz však neměl automatické rozsvěcení světlometů a po manuálním zapnutí na páčce blikačů vždy došlo k automatickému zatmavení všech podsvícených prvků včetně displeje palubního počítače a navigace, což za slunečných dní čitelnost zhoršovalo. Ovládání navigace s dotykovým displejem je logické, musíte si však vystačit s angličtinou. Na předních sedadlech je místa ve všech směrech dostatek, pocitu vzdušnosti pomáhalo i panoramatické střešní okno. Zadní řada sedadel se dá posunovat, nastavovat sklon opěradel, sklápět nebo z vozu úplně vyjmout, čímž vznikne velmi slušný ložný prostor. Na kolena i nárty je i v zadu místa dost, vyšší cestující však budou trochu trpět nedostatkem místa na hlavu, která se u 185 cm vysokého pasažéra občas dotkne čalounění stropu. K velikosti a využitelnosti zavazadlového prostoru nemáme výhrady, potěší možnost rozdělit ho vodorovnou přepážkou na dvě části. S loňským faceliftem dostala Honda CR-V i silnější dielový motor 2,2 i-DTEC, který disponuje maximálním výkonem 110 kW při 4000 ot/min a točivým momentem 350 Nm mezi 2000 a 2750 ot/min. Oproti staršímu 2,2 i-CTDi posílil o 7 kW a 10 Nm, navíc je ekologicky šetrnější a splňuje emisní normu Euro 5. Na rozpohybování sedmnáct metráků vážícího vozu má síly dostatek, konečný dojem mu však trochu kazí zmíněná automatická převodovka s pěti stupni a hydrodynamickým měničem. Rozjezdy a přeřazování jsou při klidné jízdě naprosto hladké, když však chcete trochu přitlačit na pilu a zrychlit, vytočí motor zbytečně vysoko, navíc pak konstantní otáčky po dobu zrychlování drží, což samozřejmě ubírá na dynamice a akustický zážitek taky není z nejpříjemnějších. Za normálních okolností je však motor (stejně jako celý podvozek a podběhy kol) odhlučněn precizně a do 2500 otáček o sobě dává vědět jen vzdáleným brumendem. Při jízdě po městě je automat skvělým společníkem, ale při ostřejší jízdě mimo město a po dálnici jsou jeho limity znát. Navíc zvyšuje i spotřebu paliva. Průměrný odběr z nádrže během našeho testu dosáhl 9 l/100 km, což není vzhledem k charakteru vozu úplně špatná hodnota, ale jde to i lépe. Podovozek Hondy CR-V patří stále k těm tvrdším, není to však na úkor komfortu. Přejezd nerovností sice ohlásí, ale žádné rázy se do interiéru nedostanou. V přímém směru je vůz perfektně stabilní, ale své pravé schopnosti ukáže až v zatáčkách. Vzhledem k výšce vozu i řidičova posazu se vůz naklání až neuvěřitelně málo, statečně se pere s nedotáčivostí a jede přesně tam, kam ho volantem pošlete. Subjektivně by podvozek snesl i mnohem silnější motor. Standardně jsou poháněna pouze přední kola, zadní se připojují až při jejich prokluzu. Reakce by však mohla být trochu rychlejší, při ostřejším výjezdu ze zatáčky vám zadní kola moc nepomůžou, protože se zkrátka nestihnou včas připojit. Při vyhrabávání se ze závěje nebo občasných výletech mimo silnici vás však pohon nezklame, limitem jsou spíše nájezdové úhly a světlá výška. Účinek posilovače je nastaven příjemně, řízení je přesné i nějakou tu informaci od kol zprostředkuje, jen by mohlo být trochu strmější. Testovaný vůz byl v nejvyšší možné výbavě, která obsahuje mimo jiné i adaptivní tempomat s integrovaným systémem pro zmírnění následků nehody. Když systém vyhodnotí situaci jako nebezpečnou, ohlásí jí pípáním a zobrazením výstrahy na displeji, následně vás zatahá za bezpečností pás a když stále nereagujete, je připraven samočinně brzdit. Honda CR-V se jeví jako ideální rodinné auto, které je dostatečně praktické, ale zvládne i ostřejší jízdu a nijak se jí nebrání. Z estetického hlediska jí je málco vytknout, na zvážení je pouze pořízení automatu nebo manuálu. Já osobně bych raději volil manuál. Naměřené hodnoty Zrychlení (km/h; s) 0 - 100: 10,5 0 - 120: 14,3 0 - 140: 19,7 0 - 160: 31,2 0 - 180: 56,4 Maximální dosažená rychlost: 185 km/h Pružné zrychlení (km/h; s): 40 - 80: 5,4 60 - 100: 7,1 80 - 120: 9,6 Technické parametry Typ motoru: řeplňovaný vznětový Válce / ventily: 4 / 4 Zdvihový objem (ccm): 2199 Nejvyšší výkon (kW / ot/min): 110 / 4000 Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): 350 / 2000 - 2750 Maximální rychlost (km/h): 187 Zrychlení 0 - 100 km/h (s): 10.6 Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): 9.5 / 6.2 / 7.4 Zavaz. prostor - sedadla/sklopena (l): 442 / 955 Objem nádrže (l): 58 Pohotovostní hm. / nosnost (kg): 1707 / 513