Audi A6: Zevrubné seznámení

V minulém týdnu jsme díky společnosti IVG, kterážto má na starosti zastoupení značek Audi, Volkswagen a Seat na českém trhu, dostali možnost prvního většího svezení s novinkou vyšší střední třídy, modelem Audi A6. Během dne nás toho však čekalo víc, než jsme si mysleli. {imggallery 539} Akce se konala za příjemného ale trochu větrného počasí, které panovalo v minulém týdnu. Oficiální zahájení proběhlo v krásném prostředí jednoho golfového klubu nedaleko Berouna, kde nás osobně přivítal generální ředitel společnosti IVG Rudolf Javurek a vedoucí divize Audi Petr Neústupný. K ruce měli přesilu hostesek, samozřejmostí byl i raut. Po rychlém občerstvení jsme se však nemohli dočkat, až dostaneme do ruky dálkové ovládání se čtyřmi stříbrnými kruhy ve znaku. Ještě podepsat protokol, ve kterém jsme slíbili, že nebudeme vypínat stabilizaci a zkoušet maximální rychlost a rychle ven, kde už na nás čekala flotila šesti černých audin. Testovací trasa byla vedena po dálnici i po berounských okreskách, se dvěma zastávkami na letištích v Mýtě a Hořovicích - velmi slibný začátek, to jsme ale pořád netušili, co všechno nás ještě čeká. Ale hezky po pořadě. Už příchod k nové A6 budí na vůz z Ingolstadtu až nezvykle velké emoce a to se přitom oproti minulé generaci nijak radikálně nezměnila. I z velké dálky nepochybně poznáte, do jakéže stáje tento vůz patří, rozhodně však nepůsobí "německy studeně". Designová evoluce se dotkla spíše detailů, základní tvary zůstaly zachovány, o to více však překvapí konečný efekt. Agresivnější přední světlomety a maska chladiče, decentní chromované doplňky, kratší přední převis karoserie, elegatnější zadní lampy a devatenáctipalcová litá kola. To vše dává dohromady vyvážený celek, který působí důstojně a reprezentativně, ale zároveň (a nebojím se to říci) sportovně a dynamicky. A v podobném duchu je pojat i interiér. Stále je to Audi se svším všudy, ale působí daleko organičtějším dojmem. Použité materiály i dekory dosahují špičkové kvality, která odpovídá cenovce. Sedí se příjemně nízsko v kožených sedadlech se slušným bočním vedením a dostatečným rozsahem nastavení ve všech směrech. Chválíme i rozsah nastavení volantu, který jde přitáhnout dostatečně blízko k tělu i při posunutí sedadla úplně vzad. Volant jako takový má tak akorát velký průměr; dost velký na to, abyste věděli, že řídíte kus auta, ale zároveň dost malý, aby umožnil i ostřejší svezení. Tloušťka věnce je taktéž optimální. Ovládání palubních systémů a všech možných nastavení vozu je kompletně umístěno na středovém tunelu okolo voliče automatické převodovky, údaje se zobrazují na výklopném barvném displeji, jehož velikost a rozlišení se liší podle stupňů výbavy. Pro čtyři cestující je kabina prostorná "tak akorát" ve všech směrech, na nedostatek místa na zadních sedadlech si lze trochu postěžovat pouze v případě posunutí těch předních úplně vzad a dolů. Máte-li rádi v interiéru pocit vzdušnosti, nová A6 vás zřejmě neuchvátí; preferujete-li však tak jako já spíše obestavění a pocit, že vás interiér objímá a sedíte v něm nikoliv na něm, budete nadšeni. Teď už je však čas nastartovat třílitrový turbodiesel o výkonu 180 kW a vyrazit. Usedám tedy za volant, ihned volím dynamický mód nastavení vozu (podvozku, řízení, odezvy plynového pedálu i pohonu všech kol) a vyrážíme. První, čeho si všímáme, je velmi silný, ale přitom lineární zátah motoru, prostý jakýchkoliv kopanců nebo naopak mrtvých pásem. Agregát začíná krásně táhnout už od velmi nízských otáček, přičemž se bez problémů nechá vytočit i k 5000 ot/min bez výraznějšího vadnutí. Ne nadarmo patří tento dieslový šestiválec k nejprodávanějším a nejoblíbenějším. V rámci možností nafty potěší i jeho zvuk, který posádku ani ve vysokých otáčkách nijak neobtěžuje. Skvělá je i práce dvouspojkové automatické převodovky S-tronic se sedmi stupni. Řadí velmi rychle nahoru i dolu, v podstatě nechybuje a s naprostou samozřejmostí zvládá jak plynulé rozjezdy, tak sprinty při maximální akceleraci. Na výběr je i sportovní režim, kdy je změna stupňů ještě rychlejší a převodovka drží otáčky stabilně nad 2000 ot/min nebo možnost manuálního výběru stupňů pádly pod volantem. První část trasy vedla po dálnici D5 směrem od Berouna na Plzeň. I přes slib, že nebudeme zkoušet maximální rychlost vozu, zkrátka nešlo odolat. Jakmile se uvolní levý pruh, selšapuji plyn na podlahu a čekám, co se bude dít. Od 130 km/h už není zátah motru tak razantní, pořád je ale nadstandardní. Sleduji ručičku tachometru, která míjí cifry, o kterých gentleman nemluví, s takovou samozřemostí, s jakou si ráno čtete noviny. A ve voze přitom panuje naprostá akustická pohoda, kterou začne rušit až při rychlostech začínajících dvěma dvojkami aerodynamický hluk vzduchu obtékajícího kolem zpětných zrcátek. Vážíte-li si svého řidičského průkazu, je třeba si reálnou rychlost opravdu pečlivě hlídat, protože ji vůz skvěle maskuje - při 180 km/h máte pocit, že jedete nanejvýš lehce přes 130. Za chvilku se tedy dostáváme k první zastávce na letišti v Mýtě, kde nás čeká demonstrace bezpečnostích a multimediálních systémů. Jako první jsme vyzkoušeli systém automatického zatáčení. Ten pomocí kamer sleduje krajnici a dělicí pruhy na vozovce a v případě potřeby samovolně koriguje směr vozidla, aby nedošlo k jeho vybočení. Když nereagujete, systém vás po třetí korekci vyzve akustickým signálem a vybracemi do volantu, abyste dali najevo, že nespíte. Skvělým pomocníkem je i systém nočního vidění se zvýrazněním chodců, který se promítá do palubního štítu mezi rychloměr a otáčkoměr. Zajímavá byla i ukázka automatického parkování; podélně zaparkovat k obrubníku už zvládne opravdu každý. Nyní už je však nejvyšší čas vyrazit dál, tentokrát po okreskách. Na dálnici Audi dle očekávání nezklamalo, mimo ni dokáže dokonce mile překvapit. Na skoro 1,8 tuny vážící limuzínu má až nečekaně neutrální charakteristiku a nedotáčivosti dokáže odolávat opravdu dlouho. Zásluhu na tom má především skvělý systém pohonu všech kol Quatro, který v á-šestce dokáže krom rozdělování výkonu i aktivně řídit rychlost otáčení vnitřních a vnějších kol, takže výjezdy ze zatáček jsou opravdu rychlé a přesné. Cesta k druhé zastávce utekla opět velmi rychle. Na letišti v Hořovicích nás však čeká největší překvapení dne. Vedle sebe stojí na startovní čáře Audi A6 nové i předchozí generace, Audi A7, BMW 5 a Mercedes Benz E. To vypadá velmi slibně. Na ploše letiště je dráha z kuželů, losí test, potom trasa pokračuje devadesátistupňovou zatáčkou, krátkou rovinkou a poslední táhlou levotočivou zatáčkou. Mostecký ani brňenský okruh to sice není, ale k porovnání všech vozů by to mohlo stačit. Takže jdeme na to. Po prvním kole se všemi vozy se trochu bázlivě ptám, zda si to můžu vyzkoušet ještě jednou, po dalších dvou už přebíhám od jednoho auta k druhému s výrazem malého Jardy, který právě dostal nové hračky. A po dalších pěti spokojeně odcházím usednout k občerstvení a v klidu zhodnotit nabyté dojmy. Jak nová A6 dopadla v přímém srovnání s největšími konkurenty? Rozhodně se ho bát nemusí (čehož si jsou v Ingolstadtu zřejmě velmi dobře vědomi). Vozy byly podobně vybaveny i s podobnými motorizacemi (ve všech pracovaly třílitrové diesly), konkurenční BMW a Mercedes měly však pouze zadní náhon. Co se týká akcelerace, nejlíp jde za plynem pětkové BMW, těsně za ním následuje A6, Mercedes se jeví v přímém srovnání dost rozvážně. Mezi kuželi je A6 s BMW v podstatě srovnatelná, BMW však potěší menším převodem řízení, což manévrování usnadňuje, Mecedes se oproti svým konkurentům chová trochu jako neohrabané slůně. V poslední levotočivé zatáčce je A6 zaručeně nejrychlejší a nejpřesnější (maximální průjezdová rychlost skoro 110 km/h), následuje BMW se 100 km/h a lehkým powerslidem, jako poslední opět Mercedes, tentokrát však ne tak výrazně s 95 km/h, ale s poměrně velkou nejistotou. Nová A6 je celkově velmi povedené auto po všech stránkách. Skvěle vypadá, až nečekaně dobře jezdí a svým konkurentům se může postavit bez sebemenšího uzardění. A třešnička na závěr, po celoodpoledním řádění ukázal palubní počítač průměrnou spotřebu 9,5 l/100 km. Nuže, bravo Audi.