Honda Civic Sport 1,8 i-VTEC AT: Sport s rozmyslem

V rámci pravidelného týdenního testu jsme dostali možnost vyzkoušet pětidveřovou Hondu Civic v kombinaci benzinové osmnáctistovky a automatické převodovky. Dokáže ostřílený matador nižší střední třídy v porovnání s nejnovější konkurencí stále nabídnout i něco víc, než skvělý a nadčasový design? Zjistíte dále. {imggallery 540} Současná generace Hondy Civic není na trhu žádným nováčkem, prodává se skoro šest let. Za tu dobu samozřejmě prošla dílčími úpravami, které se však dotkly především "vnitřností". Naprosto originální a na svou dobu velmi odvážný design zkrátka nebylo třeba nijak zvlášť měnit, podle firemních čísel se v Evropě jedná o nejlépe prodávanou generaci Civicu vůbec. Současný modelový rok 2011 se oproti tomu loňskému liší snad pouze trošku jinou mřížkou chladiče, další změny (jestli nějaké vůbec jsou) jsme pouhým okem neodhalili. I přes to však Civic na našich silnicích stále působí neotřelým a originálním dojmem, co se stylu týká, těžko hledá ve své třídě konkurenci. Honda se při uvedení na trh nebála zariskovat, když vpustila Civic na výrobní pás v podstatě v podobě konceptu a tento tah jí dokonale vyšel; zákazníci unavení přílišným konzervatizmem se chytili na udičku a dodnes se jí drží. Výrobní cyklus této generace se tak trochu protáhl, letos na podzim už bychom se však nové přeci jenom dočkat měli. Stejně ulítle jako exteriér působí i interiér. Díky nedávnému testu cé-er-zetka jsem si v něm připadal jako doma, ve srovnání s evropskou klasikou si však stále připadnete, jako byste poskočili v čase o notný kus vpřed. A znovu připomínám, že je současná generace šest let stará a ani do tvarů interiéru nebylo nijak zvlášť za celou dobu zasaženo. Honda zkrátka prokázala, že má slovy moravského klasika "gule". Výbava Sport potěší velmi příjemnými sedadly v kombinaci kůže a alcantary, která nepostrádají ani poměrně slušné boční vedení. Ve všech částech jsou dostatečně široká, jen by mohla mít o trochu delší sedák. Rozsah výškového i podelného nastavení sedadla řidiče je naprosto dostatečný, vhodnou pozici naleznete vcelku snadno, ať už jste jakéhokoliv vzrůstu. Co však moc nepotěší je fakt, že ať už sedadlo nastavíte jakkoliv, na rychle klesající kapotu prostě neuvidíte, takže se hůře odhaduje, kde předek auta vlastně končí - jedná se však snad o jediný ústupek ergonomii ve jménu designu. Rozmístění ovladačů je navzdory specifickému designu v podstatě standardní, vše je dobře v dosahu a zvyknout si je otázkou chvíle. Přístroje na palubním štítu jsou za všech světelných podmínek dobře čitelné, překavapí možná jenom umístění digitálního rychloměru nad otáčkoměr i věnec volantu do vlastní kapličky. Co však potěší skoro každého, je tvar, tloušťka i průměr volantu, který padne skvěle do ruky a točit s ním je prostě radost. V prostornosti pro posádku Civic za svými konkurenty nijak nezaostává, respektive hlavně v oblasti kolen cestujících na zadních sedadlech je na danou třídu přímo velkorysý. Divy se dají dělat i s uspořádáním zadní lavice, kdy je možné sedák zvednout směrem ke stropu stejně jako v menším Jazzu a vytvořit tak prostor i pro velmi objemné předměty. Naopak po sklopení dělených opěradel vznikne téměř rovná ložná plocha bez schodu. Základní objem zavazadlového prostoru 415 litrů je naprosto dostačující, nakládání a vykládání navíc usnadňuje nízsko položená nákladová hrana. Testovaný vůz poháněla již dobře známá atmosférická benzinová osmnáctistovka naladěná na 103 kW a 174 Nm. Agregát je to velmi povedený. Zátah je na motor od Hondy až nezvykle lineární už od nízských otáček a směrem vzůhuru příjemně graduje. Chybí mu však výraznější výkonová špička, škoda. Jinak však poskytuje dostatek výkonu pro svižnou akceleraci už od středních otáček, předjíždění zlvádá bez problémů a s dostatečnou výkonovou rezervou. Výsledný dojem však trochu kazí pětistupňový automat. V městském provozu funguje dobře, rozjezdy i změny stupňů jsou naprosto plynulé. Když se však dostanete na okresky nebo na dálnici, poměrně snadno ho dostanete do úzkých a to především při snaze o rychlejší jízdu. Převody jsou poměrně delší a těžší, což znamená, že převodovka často váhá, který stupeň při daném stlačení plynu zařadit. Výsledkem je horší akcelerace, než by člověk vzhledem k potenciálu motoru očekával i zvýšená spotřeba. Modelovým příkladem nerozhodnosti převodovky je i jízda po dálnici při zapnutém tempomatu a rychlosti 135 km/h. Stačí nepatrné stoupání a automat začne nuestále váhat mezi třetím (!) až pátým stupněm. Jinak jsou však jídzní vastnosti Civicu mírný nadstandard třídy. Díky nízským hodnotám aerodynamického odporu je stabilní ve vyšších rychlostech a zahanbit se nenechá ani v zatáčkách. Konstrukční stáří podvozku se projeví až při opravdu hodně ostré jízdě, kdy přichází nedotáčivost o něco málo dříve, než u těch nejlepších konkurentů jako je třeba Ford Focus. Výhodou je však velmi stabilní záď, která se jen tak rozhodit nenechá. Mírně nadstandardní je z hlediska třídy i tlumení nerovností a přenos hluku do interiéru. Celkově se dá o podvozku říci, že je rozumným kompromisem z hlediska běžného užívání, což je dobře. Na okreskové řádění je tu totiž pořád verze Type R. Civic prokázal, že dokáže i na sklonku kariéry nabídnout víc, než jen skvělý design. Jízdními vlastnostmi, použitými materiály, prostorem i variabilitou stále drží krok s konkurencí, otázkou zůstává pouze volba automatické převodovky. Nedá se řící, že by byla vyloženě špatná, ale jde to i lépe. Navíc manuální skříně od Hondy patří dlouhodobě k tomu nejlepšímu. Cena testovaného vozu: 499 000 Kč Technické údaje Typ motoru: zážehový Válce / ventily: 4 / 4 Zdvihový objem (ccm): 1799 Nejvyšší výkon (kW / ot/min): 103 / 6300 Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): 174 / 4300 Maximální rychlost (km/h): 197 Zrychlení 0 - 100 km/h (s): 11 Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): 10 / 5,8 / 7,3 Zavaz. prostor - sedadla/sklopena (l): 415 / 1352 Objem nádrže (l): 50 Pohotovostní hm. / nosnost (kg): 1324 / 476 Rozměr pneu: 225/45 R17