Kam směřuje automobil?

Vývoj klasického automobilu je dnes v koncích. Čtyři kola, dveře, diskuze se točí kolem materiálů a pohonu. To vše zde již bylo a nelze přijít s ničím novým. Důkazem toho jsou kreace na téma tříkolka a kapotovaný motocykl. Hledat budoucnost pouze v pohonu a materiálech je slepá cesta, kterou udává celosvětová lobby automobilového průmyslu. Je zarážející, nakolik je ignorován vývoj v oblasti styku vozidla s vozovkou – kola jsou zde tisíce let a přesto se každý bojí vyměnit je za něco nového. Vsadím se, že ani jedna z velkých automobilek se dnes nezabývá vznášedly, přitom zde je možnost vyřešit problémy s adhezí a neustálé opravy komunikací. Jestliže vývoj automobilu trval dvě stovky let, pak vývoj nového typu vozidel by trval další desítky let. Zůstaneme-li tedy při zemi, čeká nás generace supersportů, levných vozítek a nových biopaliv. Automobil budoucnosti bude extrémně tuhá skořepina z kompozitů, případně u levnějších modelů ocelová samonosná karosérie, kapotovaná plasty, jako tomu bylo u legendárního východoněmeckého Trabantu. Podvozek se u drahých vozů bude stále více skládat z aktivních, elektronikou řízených prvků, naopak u levných automobilů se bude jednat o klasickou koncepci, ovšem s mírně negativním sklonem kol, aby se nemusely spoléhat na elektronické asistenty. Pohon automobilů blízké budoucnosti budou kromě klasických motorů zajišťovat také dvoutaktní diesely, přizpůsobené na pohon čistými biopalivy – řepkovým nebo jiným rostlinným olejem. Jakmile bude vyřešen problém předehřívání paliva a zimních studených startů, biopaliva v kombinaci s výrobně levným a technicky jednoduchým dvoutaktním dieselem se stanou těžkou konkurencí fosilních paliv. Záleží přitom hodně na „fosilní lobby“, zda dovolí daňové úlevy na biopaliva. Dalším biopalivem se slibnou budoucností je etanol, případně metanol. Ten se hodí do klasického zážehového motoru. Palivové články a vodík se v následujících dvou desetiletích pod kapotou neusídlí. Důvodem je ekonomická náročnost provozu, ale i samotné výroby těchto agregátů. Interiéry se ještě více přizpůsobí ergonomii lidského těla a budou nabízet maximum pohodlí v kombinaci s čistým prostředím. Lze předpokládat, že takový interiér bude mít díky vzduchovým filtrům čistší prostředí než centra evropských metropolí. Integrální součástí vozu bude elektronika, která bude komunikovat optickými vícekanálovými kabely. Dražší vozy jí budou přeplněny, ty nejlevnější naopak půjdou cestou bez elektroniky. Takový vůz bude daleko příjemnější a nebudou mu hrozit závady elektroinstalace. Zatímco před dvaceti lety měly vozy životnost výrazně přes deset let, dnes se skutečně vyplatí zbavit se automobilu po pěti, šesti letech. Důvodem je nevyzpytatelná elektronika, která má omezenou životnost. Automobilky samozřejmě budou tlačit na zachování krátkého životního cyklu, aby prodaly více automobilů, ale je možné, že se na trhu objeví nadčasový automobil s dlouhou životností. Potom bude záležet na marketingu, zda si najde cestu k řidičům a porazí tradiční konkurenci. Jisté je jedno – automobilový průmysl čeká další růst díky vlně obměny vozů z konce minulého a začátku tohoto století.