Renault 19 1.7i Chamade TSE: Pohledný Francouz

Klasik s dobrým rodokmenem Málokdo si dnes vzpomene na legendární hranatý Renault 18 a z něj odvozené kupé Fuego. Renault 18, uvedený na trh v roce 1978 by brázdil naše silnice dodnes, kdyby doslova neshnil. Ten samý případ potkal i legendární kupé Fuego. Renault 18 se vyráběl až do roku 1985, ale teprve v roce 1988 se představil zbrusu nový nástupce Renault 19. Kompaktnější a nahrazující také menší Renault 11. V roce 1989 se představil také námi testovaný sedan označený 19 Chamade, který byl vrcholem této modelové řady. Při vývoji Renaultu 19 byla věnována velká pozornost bezpečnosti, pohodlí posádky a aerodynamické čistotě. Designově nevýrazný Renault prošel v roce 1992 strhujícím faceliftem, který z něho změnou přední a zadní části vozu učinil nejelegantnější vůz nižší střední třídy, zároveň přišel o karosářskou variantu Chamade, kterou nahradil liftback. V roce 1995 se dočkal posledního faceliftu, aby se v roce 1996 dočkal modernějšího nástupce s velmi podobným designem Mégane. Nejoblíbenější byly verze liftback a již zmiňovaný sedan Chamade. K nim se po faceliftu v roce 1992 přidal také dodnes ceněný kabriolet s plátěnou střechou. Motorizace pod kapotou Renaultu 19 Chamade Motorizace devatenáctek byla natolik rozsáhlá, že bychom jí mohli věnovat samostatný článek, proto jsme si vybrali motory, které se montovaly do karoséřské varianty sedan. Začněme motory před faceliftem z roku 1992. Základní benzinový čtyřválec z objemu 1 390 ccm poskytoval výkon 44 kW (60 k) při 4 750 ot./min. Maximální kroutící moment 101 Nm při 3 000 ot./min jsou minimem pro bezepčnou jízdu v dnešním provozu. Mírně vylepšená verze dávala z objemu 1 390 ccm výkon 59 kW (80 k) při 5 750 ot./min. Maximální kroutící moment 106 Nm při 2 750 ot./min opět vykazuje hodnoty nejslabších dnešních motorů na trhu. Dalším motorem byl slabší ze dvou sedmnáctistovek o objemu 1 721 ccm nabízí výkon 55 kW (75 k) při 5 000 ot./min. Maximální kroutící moment 127 Nm při 2 750 ot./min je přijatelný i v dnešních podmínkách. Silnějším benzinem v nabídce byl oblíbený čtyřválec o objemu 1 721 ccm nabízí výkon 70 kW (95 k) při 5 250 ot./min. Maximální kroutící moment 140 Nm při 3 000 ot./min dostačuje i dnešním podmínkám nadmíru bohatě. Zajímavým motorem byl bezesporu čtyřválec o objemu 1 764 poskytující výkon101 kW (137 k) při 5 500 ot./min. Největší točivý moment činil slušných 158 Nm při 4 250 ot./min. Samozřejmostí bylo vícebodové vstřikování paliva. V nabídce nechyběla ani nafta, v základu zastoupená čtyřválce o objemu 1 870 ccm, který poskytoval výkon 48 kW (65 k) při 4 500 ot./min. a největší kroutící moment činil 118 Nm při 2 250 ot./min. Devatenáctka se s ním dokázala rozjet až na 160 km/h. Nejslabší atmosférickou naftu přesto nelze doporučit, poněvadž byla na tento automobil příliš slabá. Trochu lepší dynamiku nabízel turbodiesel s předkomůrkou o shodném objemu 1 870 ccm, který z něho vydoloval poctivých 68 kW (92 k) při 4 250 ot./min. a největší točivý moment 175 Nm při 2 250 ot./min. S ním se devatenáctka rozjela až na 183 km/h. Budou-li v pořádku rozvody a hlava válců, je takřka nesmrtelný. Přednosti a nedostatky Renaultu 19 Chamade 4 156 mm dlouhé, 1 684 mm široké a 1 1412 mm vysoký sedan disponoval slušným rozvorem 2 540 mm. Na dnešní podmínky sce patří o třídu níže, ale ve své době byl považován za relativně prostorný automobil. Karosérie bohužel stejně jako u všech Renaultů ze sedmdesátých a osmdesátých let velice ochotně koroduje. Jednou z klasických konstrukčních chyb je uložení rezervního kola zespodu auta, což vede velmi brzy k jeho korozi a také kotvící mechanismus tím často trpí. Kromě koroze nám tento Renault větší potíže vzhledem ke své jednoduché konstrukci a minimu elektroniky, s jejímiž problémy se Francouzi potýkali celá devadesátá léta. Ve 120 000 km je nutná výměna rozvodového řemene. Poměrně často dochází také k únikům chladící kapaliny. Rovněž lanka plynu, spojky a bovden tachometru nejsou právě nejkvalitnější. Je třeba také brát v potaz, že devatenáctka je konstrukčně hluboko v osmdesátých letech, zapomeňte na elektronické asistenty, zapoměňte na jisté jízdní vlastnosti v zatáčkách. Jistého druhu zázrak je použití vcelku spolehlivého jednobodového vstřikování, tehdy ještě bez katalyzátoru, které činilo ze Chamade lovce největších konkurentů - Fiat Tipo, Volkswagen Golf, Ford Escort, Opel Kadett nebo Peugeot 309. Při koupi ojetého vozu by si měl zájemce dát pozor zejména na těsnost výfukového potrubí, kvalitu tlumičů a stav přední nápravy, kde trpí především kulové čepy při jízdě po nekvalitní vozovce. U Renaultu 19 dochází často ke korozi lemů a motor 1.7i 16V je poměrně poruchový. Ke kladům naopak patří kvalitní diesely, pohodlný interiér a dostupné náhradní díly. Pokud jste připraveni na slabosti osmdesátých let, důkladně si prohlédněte podvozek, podběhy, lemy blatníků, protože vše ostatní se dá za rozumnou cenu z druhovýroby sehnat. První dojem Futuristická příď plná hran zapadá do automobilového designu osmdesátých let. Dominantní je kapota s jednoduchým prolisem uprostřed a vyústěním v logo Renault. V bocích jsou hranaté světlomety s módními bílými kryty ukazatelů směru. Přední nárazník prozrazuje rovněž dobu vzniku, typická je složitost horní linky nárazníkus pryžovou lištou a horní chromovanou linkou. Pod lištou jsou hranaté přední mlhovky a ještě hranatější žebrování před chladičem. Po otevření kapoty zaujme přebytek místa pro motor a zajímavě nainstalovaný vzduchový filtr. Neoriginální umístění filtru prozrazuje přestavbu vozidla. Definitivním potvrzením hypotézy je přístrojový štít s vypojenou kontrolkou žhavení svíček. Testovaný Renault byl tedy kdysi vybaven naftovým motorem, ale karosérie ho přežila. Pohled zbokuprozrazuje nevtíravou eleganci Francouze, se kterou oslňoval Evropany na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jednoduché hrany, vcelku dynamické zkosení čelního skla, ani jednoduché tvary dveří a C sloupku neurazí ani po letech a Renault s nimi vypadá stále pěkně. Záď je potvrzením nadčasovosti karosérie. Hranatá záď s decentní hranou víka zavazadlového prostoru je doplněna líbivými sdruženými koncovými svítilnami s tmavým středem. Líbivý celek doplňuje označení Chamade. Mimochodem koncová světla jakoby byla kopií světel u Felicie! Jenže Chamade zde bylo pár let dříve a tak alespoň víme, kde designéři VW vzali inspiraci. Čas byl k testovanému vozu neobyčejně vstřícný a tak na karosérii takřka nenaleznete korozi. Pouze pravý zadní blatník nese první stopy, které je třeba brzy řešit, aby nenapadly i lem u zadních dveří. Pohodlí pro posádku Cestující na předních sedadlech čekají pohodlná křesla s příjemným bočním tvarováním, která ovšem určitě nesvádějí ke sportovní jízdě. Sezení v nich je pohodlné a odfiltrují toho více než všechy čtyři tlumiče. Mimochodem nechybí jim výškové nastavení sedáku! Ergonomie pracoviště řidiče je i na dnešní dobu vynikající. Vše je dostupné a jednoduché, ovládání vozu pochopí i blondýnka po autoškole. Dvoubarevná přístrojová deska je kombinací tmavěhnědé a světlehnědé a působí dodnes elegantně. Tvrdé plasty při jízdě povrzávají, zato se dodnes nezkroutily. Dvouramenný plastový volant je z kvalitnějších plastů než volant například u Kia Rio nebo Kias Picanto, zato mu chybí airbag. Přístrojová deska je velmi podobná té u modelu 21. Hranatý přístrojový štít s kruhovými přístroji doplňují výdechy ventilace, praktické přihrádky, středový panel pak autorádio a ovládání ventilace a topení. Před řidičem je pak díky absenci airbagu kromě přihrádky také šikovná polička. Středový tunel nese dělenou poličku, popelník, řadicí páku a ruční brzdu. Nic dalšího nehledejte. Provedení interiéru prozrazuje, že testované Chamade bude patřit ke starším ročníkům. Zadní sedadla jsou gaučovitá a v mnohém připomenou větší modely 21 a 25. Chybí jim ovšem věc vpravdě fatální – totiž opěrky hlavy. V podélném směru je dost místa i pro dvoumetrového pasažéra, jen střecha je příliš nízko a na stranu pokrčená hlava není ideálním ukazatelem cestovního komfortu. Tím ovšem trpěla většina automobilů v osmdesátých letech... Cestující na zadních sedadlech sice nemají odládací přihrádky, zato jim nechybí kapsy v zadní stěně předních sedadel a nezbytný popelník ve dveřích. Zavazadlový prostor má i na dnešní dobu solidní objem 463 litrů, zvětšit je lze sklopením opěradešl zadních sedadel až na 1 352 litrů. Dobu vzniku Chamade prozradí zvýšená dolní nákladová hrana a rovné dno – rezervní kolo je totiž krajně neprakticky umístěno pod podlahou a trpí kamínky, vodou a solí od vozovky. Taková ovšem byla v té době móda. Výměna kola je krajní záležitost a ve Francii tolik zimou ani solí netrpí. Slabá sedmnáctistovka Pod kapotou je uložen celohliníkový čtyřválcový zážehový motor o objemu 1 721 ccm s výkonem 55 kW (75 k) při 5 000 ot./min. Maximální točivý moment činí vynikajících 128 Nm při 2 750 ot./min. Neoriginální zástavba po naftovém motoru již nikdy nedovolí zjistit skutečný stav kilometrů a tak se musíme řídit osobní zkušeností. Motor jeví minimální průsak oleje, motorový prostor je čistý bez známek koroze, bude však vyžadovat pravidelné čištění, protože není opatřen krytem motoru zespodu. Po delším startování je překvapivě hlučný a zarazí rovněž lehce nepravidelným chodem. Motor vybavený jednobodovým nepřímým vstřikováním a neřízeným katalyzátorem slibuje menší náklady na případné opravy, zároveň ale nelze určit, kolik toho ještě vydrží. Po rozjezdu se chová daleko klidněji než na volnoběh, spojka vystavuje překvapivě pozdě, což je důkazem, že bude třeba vyměnit obložení. Ve městě se Chamade vyrovná Favoritům, Feliciím a dalším starším automobilům, dynamika při rozjezdu je však přece jen zarážející vzhledem k vysokému objemu motorů. Patří do staré školy a moc dynamiky od něj nečekejte. Mimo město ve vyšších otáčkách už je motor ochotnější, ale opět nelze čekat zázraky. Potvrzuje nám to i provoz po dálnici, kde se velmi slibně rozjíždí na 120 km/h, ale poté jako když utne. Zrychlení je pomalejší ke stočtyřicítce a stošedesátka je nepřekonatelný strop. Konečně spotřeba by dosavadní majitele Favoritů a Felicií zruinovala. V našem testu se vyšplhala k 10,3 l/100 km, což není nijak slavné vzhledem k podávaným výkonům. K čemu se tedy Chamade hodí? Je to stále hezké auto pro kratší cesty, na delších byste zkrachovali. Ovladatelnost, brzdy, řazení, řízení Podvozek Chamade je komfortní, ale překvapí tuhostí v zatáčkách, kdy dokáže podržet daleko lépe například Renault 21. Ve srovnání s favoritem nebo Felicií představuje o generaci dokonalejší svezení. Tomu také ve své době odpovídala cena. Jen občas prozradí sníženou účinnost tlumičů na hrbolatém povrchu a při přejezdu výtluků. Brzdy odpovídají charakteru vozu a z maximální stošedesátky vůz bez problému zabrzdí. Jen opět ve srovnání s moderními automobily je třeba více sešlápnout brzdový pedál. O ABS s nechte zdát, testované Chamade jím není vybaveno. Řazení připomíná práci šéfkuchaře. Je třeba si s pákou zvláště při řazení zpátečky hezky pohrát a napodesáté už nonšalantně zařadíte správnou rychlost. Řazení jde zlehka, ale rychlost nemají převody rády a synchrony rády protahují podřazení rychlosti. Řízení Chamade je francouzsky přeposilované, ale není to nijak dramatické, při běžném ježdění to nepoznáte a Chamade plave jen nad 140 km/h. Dostáváme se tak oklikou k ovladatelnosti vozu. Ta je překvapivě dobrá. Stále znovu mě zaráží, jak dobré byly automobily bez elektronických asistentů před dvaceti lety. Přijatelný komfort Za Chamade se ještě dnes ohlédne kdekterý chodec. Zachovalý lak, líbivá karosérie typu sedan, to jsou konstanty, které mají pro českého motoristu stále velkou hodnotu. Ve městě má vinou opotřebovaných tlumičů větší citlivost na nerovnosti a výtluky, jinak poskytuje vcelku komfortní svezení nesrovnatelné s Favoritem. Mimo město se Chamade snaží skrývat svůj francouzský původ, ale slabý motor a nedotáčivá charakteristika podvozku ho prozrazují. Na sportovní jízdu to nebude, asi proto jsem nikdy neviděl tuning na Chamade... Hlučnost vozu do 100 km/h je přijatelná a cestující si mohou v kabině bez problémů povídat. Na dálnici je Chamade pomalejším souputníkem moderních automobilů a závodí s Favority a slabšími Feliciemi. Na stošedesátce se ale její akcelerace zasekne a Felicia Renault brzy poráží. Rovněž hlučnost v dálničním provozu je mimo meze snesitelné u soudobých automobilů. Čas nakonec nepřeveze ani Renault. Naměřená dynamika a zrychlení Maximální dosažená rychlost: 164 km/h Zrychlení: 0-100 km/h: 16,3 s 0-120 km/h: 27,2 s 0-140 km/h: 43,6 s 0-160 km/h: 80,5 s Maximální rychlosti na jednotlivé převodové stupně 1 – 45 km/h při 5 500 ot./min 2 – 80 km/h při 5 500 ot./min 3 – 120 km/h při 5 500 ot./min 4 – 160 km/h při 5 500 ot./min Pružnost: 40 - 80 km/h: 2 st. 10,0; 3 st. 12,7 s; 4 st. 17,7 s 60-100 km/h: 3 st. 14,1 s; 4 st. 19,6 s; 5 st. 20,6 s 80-120 km/h: 3 st. 15,6 s; 4 st. 19,9 s; 5 st. 26,4 s Převody: 40: 2 - 2500; 3 - 1600; 4 – 1300; 5 - 1100 60: 2 - 4000; 3 - 2700; 4 - 2000; 5 - 1700 80: 2 - 5500; 3 - 3700; 4 - 2800; 5 - 2200 100: 3 - 4700; 4 - 3400; 5 - 2800 120: 3 - 5500; 4 - 4300; 5 - 3400 140: 4 - 4900; 5 - 4000 160: 4 - 5500; 5 - 4500 Levná vzpomínka Testovaný Renault R19 1.7i Chamade TSE má vcelku bohatou výbavu - CD přehrávač, centrální zamykání s nefunkčním dálkovým ovládáním, el. přední okna, imobilizér, otáčkoměr, posilovač řízení, rádio, střešní šíbr el., výškově nastavitelná sedadla. Za cenu 29 000,- Kč představuje levnou vzpomínku na osmdesátá léta. Kdo se nebojí oprav, ten by ho měl rozhodně zkusit. Už jen pro vzpomínku. Technické údaje Hodnoty udávané výrobcem Motor * Typ: Zážehový řadový čtyřválec napříč před přední nápravou * Objem: 1 721 ccm * Největší výkon: 55 kW (75 k) při 5 000 ot./min * Největší točivý moment: 127 Nm při 2 750 ot./min * Palivo: Benzin bezolovnatý okt. nárok 95 a vyšší Provozní vlastnosti * Max. rychlost: 171 km/h * Zrychlení z 0 na 100 km/h: 12,3 s * Spotřeba paliva (l/100 km): o Město: neuvedeno o Mimo město: neuvedeno o Kombinovaná: neuvedeno Hmotnosti * Pohotovostní hmotnost: 974 kg Vnější rozměry * Délka: 4 156 mm * Šířka: 1 684 mm * Výška: 1 412 mm * Rozvor náprav: 2 540 mm Vnitřní rozměry * Základní objem zavazadlového prostoru: 463 l * Maximální objem zavazadlového prostoru: 1 352 l Historie Renaultu 19 Chamade. 1989: představení sedanu, motorizace 1.4 (44 a 59 kW), 1.7 (55 a 70 kW), 1.7 16V (100 kW), diesel 1.9 D (48 kW) a turbodiesel 1.9 D (68 kW) 1992: ukončení karosářské verze sedan, facelift {imggallery 399}